Dostupné Jizerky

Bezejmenný obrázek č.1

Hoe brázdí dokonale upravený terén

Rozdrože pod Cicha Równia

Lom

Žlutí andělé

Ať to nepouštějí!

Krkonoše od severozápadu

Dolů na Smrk

Tenhle chrtič neprudí.

Hugo se má taky dobře.

Všechny obrázky

Když jsem se 28. ledna tlačila v přeplněném vlaku do Harrachova a snažila se skloubit sledování své jízdenkové skupinky, snídání a plánování běžeckého výletu v Polsku, ani mě nenapadlo, že bych mohla jít hřebenovou túru na Smrk. Plánovala jsem spíš obligátní výlet skvěle upravenými tratěmi přes Orle směrem na Halu Izersku.

V tomhle vláčku o třech vozech, který musel být tlačen ještě přídatnou lokomotivou, aby se vůbec vyšplhal do Harrachova, však seděla kouzelná babička s krosnou a fenkou a ta mi poradila, že v tomhle nádherném počasí musím jet po červené a koukat do dáli.

Výlet se zdařil, a protože jsem jela sama, vzpomínala jsem alespoň na lidi: že by se první část móóóc líbila Sestruše a spol. (tým B), druhá pak Pionýrovi, Komárovi, atd. (tým A), třetí pak nejmenovaným chrtičům, se kterými naštěstí moc často nejezdím.

Trasa Harrachov - Jakuszyce - Rozdrože pod Cicha Równia - Rozdrože pod Izerskimi Garbami (asi 12 km) je dokonale upravená s mnoha odbočkami a běžeckým stadionem a poskytuje skejťákům možnost dokonale se zničit.
Lomem Stanislaw začíná druhá část výletu a my jsme jeho v uvozovkách interiéru využili hlavně při naší druhé návštěvě 5. února.

Cesta od lomu přes Wysokou Kopu (1126 m. n.m., nejvyšší vrchol Jizerek), Stog Izerski je značená červeně, ze Stogu na Smrk zeleně. Na 13 km úseku jsem značku viděla třikrát, cesta je bez tyčí a někdy neprošlapaná (5. 2. jsme prošlapávali třetinu, 28.1. asi pětinu) a opravdu bych tu nechtěla jít za špatného počasí. Nejen proto, že bych neměla na dlani české Jizerky a
neviděla celý hřeben Krkonoš pěkně ze severu a nemohla tak mávat Lukáši, který ho zrovna sjížděl!

Až budu na Smrku, jsem doma! A začíná třetí etapa (Smrk - Josefův Důl, asi 14 km) Sjezd Nebeským žebříkem a rychle na Smědavu, alespoň půl litru musím vypít! Litr čaje v parném dni rozhodně nestačí. V restauraci sedí celá rodinka Berousů s Šedým Vlkem, takže výstup na Knajpu se při tlachání stává požitkem.

5. února jsme výlet zopakovali s Hoem a tátou a něco vyfotili. Raději jsme jeli vlakem, který byl v Harrachově už v 7.30. Nasnídali jsme se v klidu, vlak neměl zpoždění a navíc jsme předběhli pohraničníka, který kontroloval občanky. Hoe si přece něco takového vozit nebude!

Za celý den jsme potkali asi 15 lyžařů povětšinou Čechů a dva Poláky, kteří šli z lomu a nesli s sebou kanystry na benzín. V polských Jizerkách je zatím docela prázdno.