Maltatal ještě jednou

Výhled z okna penzionu

Maltatal

Wintasun a Gamseck

První délka Gamsecku

Třetí délka Gamsecku

Předseda a knihovník čekají opozdilce

Tohle radši nepolezeme

Jdeme sem

Na Mittlerer Maralmfall

Hodíme kopyta na štandu

Hmyzoun už se blíží

Přišel čas..

... slanit

A propálit dvoje rukavice

Pevná země pod nohama

Tak co, vrátíme se sem ještě?

Všechny obrázky

Jak to viděla Sestra

Nedá mi to a musím trochu poopravit špatné mínění, které tady vybudil Komár a hlavně Lukáš.

1. Lezení v ledu skutečně není naší veleoblíbenou činností, ale ze stavu - tak fajn, podívala jsem se sem a už se nikdy nevrátím jsme se s Brtem shodli na tom, že se nám to nakonec líbilo a do Malty se ještě vypravíme.

2. Není nad spaní v penzionu. Je to sice mastňácké, ale ta teplá sprcha, postel a večerní společenské vyžití, domácí šnaps, jogurt a vánočka jsou fakt dobrá věc. Navíc člověk trochu procvičí i němčinu.

3. Zima žádná nebyla, první večer bylo slabě pod nulou, přes den pak na slunci i několik stupňů nad a ve stínu se pořád dalo normálně fungovat, i když člověk hodinu čekal, než spolulezec doleze na štand.

4. Nejlíp se šrouby zavrtávaj do již existujících děr - běda jak je člověk musí vrtat sám. V tu chvíli začně používat slovník čtvrté či páté cenové skupiny (tady jeto nepublikovatelné) a pištět - Evušó, co mám dělat, bojím se nejde mi zavrtat šroub, doprdele, Evušó, pomóc. A nakonec se cvakne do cizího. Kuba a Bidlo jsou toho svědky.

5. Mačky je dobré skontrolovat před každou délkou. Není to úplně sranda přidělávat si ji visíc za cepín.

6. Bez brejlí a ochranného náhubku ani krok. Batohy je nejlepší mít dva, jeden vpředu a druhý vzadu. Jinak si člověk rozbije ret, oko a omlátí ho padající led ze všech stran. Jinou variantou je být na nástupu včas a házet led na ty pod sebou.

7. Do seznamu známých stylů a technik používání cepínu přibyl o víkendu ještě jeden nový. Takže kromě Matyho expanzivního stylu (lezení obouruč s přískoky), Vencovy obouručky (to když má člověk jen jeden cepín) a Evušina okopávání brambor (viz Husbandovo video z Tater) ještě přibyl Kubův klátivý styl. V reálu to vypadá jakobyste se opili a nemohli se trefit. Cepín se klátí ze strany na stranu a ne a ne ho zaseknout. Na jeho omluvu musím říct, že druhý den jsem lezla dost podobně. V levé ruce už nebyla síla a do tvrdého ledu se cepín prostě nezasekl. Takže jsem akorát celou délku ječela - dobééééér, dobééééér, nafest!!! sedím!!!

8. Při lezení se člověk dobře pobaví a seznámí se spoustou nových lidí. Jak tak čeká hodinu dvě na štandu, stihne toho probrat opravdu hodně...

9. Když řeknete spolulezci, že mu už zbývá jen pět metrů, měl by se opravdu pokusit najít do těch pěti metrů štand. Jinak se pak musí druholezec odštandovávat, připosraně popolejzat nahoru a tetelit se strachy, že ty podivné uzle, které si na sedáku udělal, protože se nestihl navázat, ho v případě potřeby udrží. A radši si nepředstavovat, že prvolezec má nahoře jeden šroub na deset metrů a kdyby teda jeden z nich spadl, tak se oba řádně proletí a bůhví jestli je ty pochybné šrouby udrží. Nebo taky na sebe nemusí oba lezci vůbec slyšet, ten nahoře neleze, ten dole taky ne a jen si sprostě nadávají.

10. Ale určitě to stojí za to. Teď mě po třech dnech konečně přestalo bolet celé tělo a docela uvažuju o tom, že bych zas jela na nějaké ledy. Třeba i do Malty, kdyby to nebylo tak daleko..

další fotky jsou k vidění na
http://brto.rajce.net/Ledy_Rakousko/