Hurá na Malou Fatru
Rubrika: | Reportáže z akcí |
Autor: | Kuba |
Velmi zkrácený kurzík skialpinismu
Kdo chtěl, o tomhle víkendu si vyzkoušel snad všechny možnosti, které nabízí skitouring. Jenom s mačkami a cepíny jsme nikam nelezli.
Rozhledy, mraky, všechny druhy sněhu, vítr, hledání ztraceného člena výpravy, vaření na sněhu, tréning pípákování, spaní v záhrabu nebo seníku...
Tentokrát vyrážíme nalehko se spacákem a karimatkou, protože plánujeme jen jednu noc na sněhu. Kam v sobotu dojdeme, tam si vykopeme záhrab, a v neděli hřeben dorazíme.
Aspoň tak nějak zní hrubý plán pro případ solidního počasí. Jenže lyžař míní a příroda mění. Malá Fatra má jedno z největrnějších a nejmračnějších počasí na Slovensku.
Lehátkovým vlakem přijíždíme po šesté ráno do Žiliny, pokračujeme autobusem do Terchové a nakonec až na Paseky do Vrátne doliny. V devět hodin nasedáme na lanovku, necháme se vytáhnout vlekem až pod Grúň a nalepujeme pásy. To převýšení nám za nekřesťanských 210 korun stálo.
Prudkým kopcem stoupáme na Poludňový Grúň (1460 m n.m.) a rázem se ocitáme nad hranicí lesa v říši větru, vířícího sněhu a mraků.
Podél tyčového značení přecházíme všechny brdky dlouhého a úzkého hřebene Steny. Překvapuje nás, že je místy široký jen pár metrů. Všechny minulé přechody se totiž odehrávaly v dokonalé mlze, kdežto dnes se aspoň chvílemi otevírají výhledy na obě strany.
Před Hromovým (1636) se hřeben rozšiřuje. Před Chlebem si dáváme pozor na místo, kde odbočujeme z hřebene do levého úbočí. Tyčí je tu už několik let málo a na deseti dvaceti metrech tu lze v mlze ztratit orientaci.
Sjezd z Chlebu (1647) se odehrává v hustých mracích a silném větru. Musíme jet těsně za sebou a hledat tyče. Sjíždíme až k horní stanici lanovky na Snilovském sedle (1520). Nahoře opravujeme v pekelném větru Martině vázání, potom ztrácíme Redheada ve vánici, Kuba (tedy já) ho sjíždí hledat až k chatě Pod Chlebom, ale nakonec jsme zase všichni spolu.
Za chvíli už zase stoupáme okolo Velkého Kriváně (1709) na Pekelník (1609). Vítr už zesíli natolik, že se bojíme, že nejmenší, nejlehčí a nejmladší člen výpravy Mates odletí do doliny.
Z Pekelníku sjíždíme na sedlo Bublen (1510) a stoupáme posledním krátkým svahem na Hole (1560). Tam strháváme pásy z lyží, zapínáme vázání na sjezd a rychle mizíme z dosahu větru.
Stále podél tyčí sjíždíme různorodým terénem k severozápadu. Nejprve se střídají úseky hlubokého nafoukaného a uplácaného sněhu s ledovatými plotnami. Poté se jede po zmrzlé louce. Nakonec se svah prudce láme a my vjíždíme hlubokým sněhem do řídkého lesa. Tady někde Redhead nezapne patky vázání a rozhoduje se jít pěšky.
My ostatní jedeme za Bidlem, který to tu zná z jednoho silvestrovského přechodu. Když prohlásí, že už to bude jenom pěkný prašan lesem, ocitáme se v úzkém prudkém průseku plném hlubokého vatovaného sněhu, ve kterém se blbě točí. Jak si tak jedu, pozoruju, jak tamhle visí v křoví Martin, tady zapadl Mates do sněhu po hlavě, Martina sedí na zadku a nemůže se z hlubočáku zvednout a další už neregistruju. Padli jsme tam skoro všichni.
Pod sedlem Na koni (1170) je les stále vyšší, projíždíme několik louček a průseků. Tyče končí, ještě chvíli jedeme přímo za nosem stále dolů, sjíždíme k potoku a objevujeme se u dvou seníků. Je už načase, stmívá se. Tady někde prý objevil Komár žižalu v kalhotech.
Rychle uvařit, povečeřet, vykopat záhrab, případně zalehnout ke krmelcům a do krmelců. Čeká nás teplá vlhká noc. Než usneme, tak ještě pěšky dorazí - doplazí se Redhead.
Ráno se budíme do vlhké mlhy. Redhead zjišťuje, že patky mu vlastně jdou zaklapnout. Chvíli pípákujeme, Martin nachází mrtvolu až za 20 minut. Game over! hlásí Martin Gregor. Balíme a sjíždíme po lesní cestě, která se mění na silničku. Jedeme dolinou Malá Bránica, první už musí prošlapávat stopu, sníh je mokrý a rovina je únavná.
Míjíme nejprve prosté salaše a později chaty. Podél potoka Bránica dorážíme mezi poli k hotelu Bránička, kde na hlavní silnic staví autobus. Před polednem jedeme domů.
Vytvořeno: | Kuba | 20.2.2006 16:30 | |
Upraveno: | Kuba | 7.3.2006 17:45 | další... |