Výprava Humanity na Brnčálu

I když počasí bylo místy na chuj - hlavně zezačátku - víc jak dva metry prašanu , takže pod nástup se člověk brodil po pás,ale na skále sníh vůbec nedržel a mačky škrábaly jak o život. V průběhu týdne se to však postupně zlepšovalo a ani zhoršené podmínky nezabránily našim borcům podávat úctyhodné výkony.
Za zmínku stojí hlavně Weinz, který ačkoli tvrdil, že nemá fyzičku, postupně odrovnal Kláruši, Bidla a Zahradu s Milanem. Jak se mu to povedlo? Jeden den přelezl celou hranu Malého Kežmaráku (tedy ne až od Ušaté věže, ale úplně odzdola), druhý den si na odpočinek naordinoval Měděné lávky, kde mu omrznul palec, a tak si ho šel další den vyléčit hřebenem od konce Karbunkuláče na Velký Kolový štít. Co se po cestě dělo nevíme, nicméně Bidlo přišel s rozseknutým nosem (no jo, trochu přeháním, ale měl na něm rýhu od cepínu).

Zahrada s Milanem se taky činili. Jejich lezecké výkony nicméně blednou před historkou, která se jim stala na proklaté Kozí kopce. Při zapytlení a následném slaňování ze smyce, na které v předchozích dnech štandovala skoro půlka oddílu, se najednou balvan, za který tato visela, začal poroučet do doliny. Zahrada si toho naštěstí všiml a pohotově připlácl ke skále sebe a Milana a pochvíli viděčeného vibrování si jich všiml okololezoucí Lukáš s Kubasem a kluky zachránili. že pak večer následovala panáková smršť, není snad nutné podotýkat.
Kluci se však rozhodli cestu odpytlit a po několika dnech do ní znovu statečně nastoupili. Pytel sundali, ale v cestě nechali frienda. Jo, Kozí kopka je holt proklatá.

Další pěknou historkou se může pochlubit Jirka Kamrád. Během sestupu z Malého Kežmaráku dolů do tuším že Huncovské doliny směrem ke Svišťovce už překonal spolu s Tomášem Korčem nejstrmější část sněhového pole a byli už téměř na dně, když tu se utrhla sněhová lavina. Tomáš ještě stihl uskočit, ale Jirku to už vzalo s sebou. Když se pokoušel nějak hýbat a plavat (jak se doporučuje), začal se do ní propadat hlouběji a tak mu nezbývalo než se natáhnout a čekat co bude. Lavina naštěstí nebyla tak moc hluboká, ale po cestě to vzala přes pár skalisek a Jirku o ně nešetrně osmýkala. Takže skončil sice neudušený, ale s pochroumaným kotníkem. Lukáš s Kubasem si pak brousili zuby na to, jak ho budou svážet dolů na kanadských sáních.

Posledním rakváčem se stala Kláruše, která si zřejmě natáhla vazy v koleně (nebo něco takového) při sjezdu z Červené doliny. Ačkoli byla druhou adeptkou na kanadské sáně, statečně dojela po svých až do Bílé vody.

Jinak se nikomu nic vážnějšího nestalo a čest oddílu byla uhájena. Nejenže jsme pořád lezli ale dokonce jsme ještě zvládali každý večer pařit a zpívat, kam se na nás hrabe Hosohopo. Ti společně s Gobem každý večer zalezli v osm hodin spát a pochroumanou reputaci oddílu zachránil až poslední den Yeti, když to pořádně rozjel, tančil s Beruškou a sváděl skupinu francouzských skialpinistek z Pyrenejí.

Jo, a velký dík náleží Kubovi Kašparovi za organizaci celé akce!!!

Vytvořeno:

Sestra

13.3.2006 08:39