Na Kačáku s Denny
Na tréningu se dlouho dohadujeme, kterou středočeskou říčku letos při tání splujeme, a vyhrává legendární trampský Kačák.
Pojede s námi Denny, která si sedne poprvé do kajaku. Chceme tedy nepříliš nebezpečný potok, kde by nemělo být příliš mnoho jezů a stupňů. Navíc tam asi není povodeň.
V neděli se ukazuje, že vody je tak akorát. Navíc proudnice je prořezaná.
Na vodu dáváme pod mostem u Kalousova mlýna nad Nenačovicemi, ale šlo by to určitě o dost výše.
První kilometr je trochu zarostlý, v meandrech se pomalu a opatrně vyhýbáme padlým stromům a narostlému křoví. Z vody lezeme až před Nenačovicemi, zastavuje nás nizoučká lávka. Bohužel Denny zastavuje lávka doslova. Prožene ji i s kajakem pod sebou, a tak lovíme první krysu.
Jez těsně před Nenačovicemi je v kilometráži psaný jako nesjízdný, ale nakonec se ukazuje, že je potřeba skočit kolmý stupeň naplocho a o zbytek se postará proudnice, která sváží loď do malého válečku pod šikmou betonovou lavicí, a dál do velké laguny pod jezem. Milan Prohlašuje, že to nejde, a že je to o materiál, tak to skáču.
V Chrustenicích jeden jez napsaný v kilometráži chybí a z druhého zbyl jen roznořený stupeň. Po prohlídce se dá bez potíží sjet. Jenom je potřeba držet správnou stopu, neboť okolo číhají ostré betonové bloky.
Kačák nabírá rychlost. V Loděnicích projíždíme populární rouru pod silnicí a tunel pod dálnicí.
Ještě jednou vjedeme do lučinatého údolí, voda se zpomalí a občas se objeví mírně zarostlé místo. Na jedno z nich doplácí Denny a napichuje se na vyčnívající větev. Když se pod ní pomalu potápí kajak natočený kolmo k proudu, křičí jednoduchou otázku: Co mám dělat, co mám dělat? Když dostane radu, ať pustí kajak a stará se sama o sebe, poslechne.
Jenže ouha! Zůstává pověšená na větvi za popruh od vesty. Když se vyprostí, stojí uprostřed potoka po stehna ve vodě. Na radu, aby se nechala snést po proudu do tůňky, nereaguje. To mě vůbec nenapadlo, že bych mohla plavat, glosuje své chování poté, co se pracně vyšplhá na prudký hlinitý břeh.
Pionýr později komentuje její druhou krysu: Bylo vidět, jakou sílu má potůček, kde teče po kolena vody, a jaký je to pro vodáka v tom okamžiku problém.
Za mostem v Sedleci nás čeká poslední jez. Pod ním je sice naplaveném dřevo a kamení, ale jez po prohlídce bez potíží skáčeme. Těsně pod skokem totiž bublá přívětivý váleček, který nás ukládá jako do peřiny a posílá na další cestu. Kačák tady vtéká do vápencového kaňonu, stává se zajímavějším a teče rychleji.
Projíždíme krátkou soutěskou s kolmými stěnami a jako střela prolétneme třemi zatáčkami mezi domy ve Svatém Janu pod Skálou. Vlevo nad námi ční stěna Pod Křížem, za chvilku se vpravo objeví Dušičková stěna. Milan se dožaduje informací, jestli se může lézt i na zamešenýcm zatravněných a zarostlých svyzích mezi Svatým Jánem a Hostími.
Protržený jez nad Hostímí téměř nevnímáme, pouze ho objíždíme zleva bývalým mlýnským náhonem. Poslední přetahování nás čeká kousek za mostem v Hostími. Následuje dřevěná lávka a za ní zarostlý neprůjezdný úsek.
Odtud si to už v klidu šineme mezi skálami k Berounce. Na dohled mostku pro pěší v ústí nás ještě překvapí stupeň, který jsme v kilometráži nenašli. Je to první stupeň, který Denny jede! Do Berounky vplouváme mezi Alkazarem a Pupkem.
Rychlá rozvodněná Berounka nás sama nese podél skal Růžové abri (zákaz lezení), Stěny Kotlů, Blážiny a Vlastiny stěny a v lese vidíme i menší Štítek. Končíme v restauraci U Berounky na levém břehu těsně před mostem v Srbsku. Od loňska tu zase zdražili.
| Vytvořeno: |
Kuba |
4.4.2006 09:31 |
