Jarní Arco

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Tomas

Lezení na Zebrate1
Udolí Sarche
Pian del Paia-loňské kolbiště
Placche Zebrate
Lezení na Zebrate1
Lezení na Zebrate2
Base jump v závěrečné fázi1
Base jump v závěrečné fázi2
Lezení na Zebrate3
Zahrada jistí
Sobotní večírek1
Sobotní večírek2
Sobotní večírek3
Sbírka
Hrba-kytarista
Únava začíná být znát
Rána opilcova
Naše sociální tábořiště
Ale už zase lezeme
Bidlo v 6b
Jirka v 6c
Jirka v tomtéž
Beruš v 6b
Hrba v 7a

Letošní, skoro již tradiční výlet do Arca byl pro mnohé z nás prvním lezením venku vůbec. Jelo se na Velikonoce, tentokrát v rozšířené sestavě dvou aut a osmi lidí, dva účastníci nebyli členy HO Humanita. Velmi prohloupili ti, co původně chtěli jet a pak z jakýchkoliv důvodů odřekli. Počasí bylo příjemné, slunečno či oblačno, v údolí se teploty pohybovaly kolem 18 az 25 stupňů, kvetly stromy, zatímco ve výškách nad 2000 metrů stále ležely bílé čepice. Lezlo se mohutně, ať už v osvědčených skalkařských oblastech tak i v klasických vyšších stěnách v údolí Sarche. Výkony nechť si každý účastník vyjmenuje a obhájí sám.
Pár osobních dojmů:
Velkým a prakticky jediným negativem byla přeplněnost skal. Byly velikonoční svátky, což znamenalo obrovský nápor hlavně německy mluvících zájezdů, rodinek a horoškol. Tyto uskupení hlučících občanů, občanek a občánků obsadily mnohdy celé sektory na celý den, takže nově příchozí cizí dvojice lezců prakticky neměla šanci cokoliv ve vybraném sektoru zdolat. Tedy o Velikonocích do Arca již nikdy, případně ano, ale uklidit se do vysokých stěn a zdolávat klasičtější horské cesty.
Po dvou dnech jarního rozlézání se ve čtyřkách, pětkách a šestkách (což si velmi pochvaloval můj spolulezec Zahrada) jsem třetí den konečně začal zdolávat cesty od 6+ výše.
Nutno podotknout, že sedmičky tahaly i dvě přítomné dámy, hlavně Berda si dokonce troufla i na lehčí 8-.
Další bohulibou činností byl velmi povedený sobotní večírek za vydatného přispění Hrbovy kytárky, levného supermerkátového vína, lahve koňaku a lahve Johnyho Walkera. Opodál kempujícím Němcům jsme názorně do pozních nočních hodin ukázali, že Češi nejsou žádní suchaři. A také, že umíme pít, neboť se konalo pouze jediné drobné zvracení, které si dotyčná po vzoru "bulimické Sestruchy" raději vyvolala sama, aby se jí následně dobře spalo. A brzo ráno opět hurá do skal.
Bohužel majitel našeho vozu Jirka musel být v pondělí odpoledne doma, takže jsme již v neděli večer odjížděli. Druhý vůz ještě celé pondělí lezl a nyní by už všichni měli sedět u soustruhů a makat.
Celkově se Arco znovu povedlo a už nyní se můžeme těšit na další ročník.

Vytvořeno: Tomas 19.4.2006 10:02