Když je v Sasku abnormální hic.

Tip na lezení.

Až navštívíte Labské pískovce na druhé straně hranice a do jižních stěn Kleinsteinu, Heringsteinu nebo jiného steinu bude pálit slunce, tak, že tam bude k nevydržení, nechoďte se koupat ani se osvěžit pěnivým mokem do místních útulně vyhlížejících hospůdek. Voda v potoce se i v parném létě chladnější než by se mohlo zdát, pivo o dost dražší než u nás a přeci jste nejeli takový kus světa aby jste se oddávali kratochvílím, kterým se můžete oddávat i v Praze.

Vzpomeňte si na časy staré dobré NDR a vlajkové lodi jejího auto automobilového průmyslu. Nemám teď na mysli populární lidový Trabant, ale mnohem větší a navíc plechový Wartburg. A máte to, bude-li řeč o Wartburgu, nebude řeč o automobilu, ale o pískovcové věži, resp. o její severní stěně, která vám zajistí ochranu před paprsky spalujícího slunce.

Věž Wartburg leží v oblasti Kleiner Zchand a má v podstatě jen dvě stěny, jižní a severní, široké kolem 40m, vysoké kolem 20m, v nejširším místě má pak asi jen 3m. Je tvořena převážně pevným, místy dost hrubozrným pískovcem, na vrcholu jsou 3 dobírací oka a jeden slaňák. Severní stěna vám poskytne nejen stín, ale také několik psychicky nenáročných hvězdičkových cest, různého charakteru a obtížnosti.

Vezmeme to pěkně po pořádku o lehčích k těžším.

Alter Weg II *, začneme něčím opravdu lehkým, nejpřirozenější linie jak se dostat nahoru, zleva doprava ubíhající postupně stoupající od hlavní věže spárou oddělená hradba. Ač je to záležitost spíše pro sólo lezení, pokud se necítíte dá se i jistit.

Nordriss IV, ač hvězdičku nemá jistě by si ji zasloužil, od spoda to vypadá, že celou horní polovinu cesty budete mít ruce ve spáře a nohy v plotně na tření, bohudík, nebo bohužel tomu tak není, žábovat budete muset asi tak 2x, nohu na tření dáte asi jednou, kolem jsou sice sporadické, ale přeci jen stupy a chyty. Cestou minete dvoje hodiny a několik míst kam dát uzlík.

Nordpfeiler IV *, krátká stěna a pak lezení po hraně, chyty tutové, snad jen trochu dál od sebe. Cesta místy osolená, k jištění 2 větší hroty a jedny slušné hodiny.

Nordwand VI *, 2 kruhy, mezi nimy hodiny, začátek přes malý převísek, pak už záležitost především pro nohy, ale žádný extrém, všude jsou slušné stupy.

Nordwestkante VIIa *, krásné lezení při hraně, spíše lehčí než místní standard VIIačka.
Nejtěžší krok nad policí as tak 5m nad zemí. S jištěním je to trochu horši, v cestě není kruh, narazíte sice na dvoje hodiny, ale až horní třetině cesty. Na prvníma to zas trochu ztěžkne ale jen na chvíli.

Knappenweg VIIa, proč nemá hvězdičku opravdu nevím. Stěnové lezení po obřích dírách, přes hodiny ke kruhu. Nad kruhem se teprve začne lámat chleba, nohu k ruce na tření, vysoký krok do dvou prstové dirky a traverz do leva s nohama na tření do tutových hodin, pak už jen snadno na vrchol.

Nordhangel VIIa *, záležitost pro jedince kteří přeci jen alespoň minimální silou disponují. Začátek rozporem koutem s možností jištění pomocí bambuláčů. Pak kruh a charakter cesty se zcela změní. traverz do leva, ruce pod sokolem, buď na poďáka nebo na žábu, nohy na sice na nemnohých, zato dobrých stupech. Možnost smyčkování pod sokolem. Na konci se nepřevisově překulíte přes převis a snadno dolezete na vrchol.

Cest je zde samozřejmě mnohem více a nejen v severní stěně, ale okolo 18té hodiny už i do ní začnou doléhat sluneční paprsky a vy si můžete s klidným svědomím dát koupel ve studeném potoce a otevřít zteplalou kuželku.

Závěrem jak jinak než rada. V horkých dnech asi nebudete jediní kdo dostane nápad jít lézt právě sem, počítejte s tím, že zde nebudete sami. Ale není to tak hrozné, v cestách se vystřídáte, s dobíracímy oky také není problém, jen u sláňáku je víc lidí, zvláště, že zde končí 3 z výše jmenovaných cest.

Článek si nedělá ambice být čtivý nebo snad dokonce zajímavý, proto se octl v rubrice o metodice, nikoliv v reportážích. Pochybuji, že senzacechtivý čtenáři typu Sestrucha jej dočtou až sem, ale snad Vám poslouží jak dobrý typ pro lezení.