Festivalové dojmy

Článek o dojmech z teplického fesťáku místy připomínající recenzi

Pánové Just, Rejžek a jim podobní mi jistě odpustí, že jsem si dovolil v několika odstavcích fušovat jim do oboru. Pokud neodpustí, nevadí, hlavně že se to bude Humanitě líbit. A jestli se náhodou líbit nebude, pak si laskavý čtenář vždy může zařadit tento článek po bok pořadu Katovna.

Pururambo
<br>
Fantastický film s ohromným nábojem. Tři chlapíci se vydávají do džungle Nové Guineje, aby se setkali s domorodci, kteří snad ještě neviděli bílé lidi. Každé setkání je zběsilou infarktovou situací s nataženými luky a intenzivním strachem na obou stranách. A Palo Barabáš to všechno filmuje. Začínal jsem věřit tomu, že kdyby je snad místní labužníci začali opékat, ukecal by je, aby dali kameru na stativ a zmáčkli REC. Jediné lezení ve filmu se konalo do chatrče na vysokých kůlech, přesto však film nasadil ostatním dílům laťku hodně vysoko. Kdo neviděl, neuvěří.
<br>
Return 2 Sender
<br>
Průvodcem docela vtipným metodicko-ideově-osvětovým až výchovným snímkem je Timmy O Neill, úspěšně se stylizující do role neškodného, avšak pořádného blázna. Nějakých dvacet minut bylo věnováno maniakovi, který leze zásadně sólo, čtvrthodinka o desetileté holčině bouldrující v obtížnosti V10 (asi těžký :-))) ale hlavně spáry, spáry,spáry! Vložený bonbonek o slack-line mezi stometrovými věžemi potěšil a nechal spadnou srdce do kalhot.
<br>
Welcome to Jordan Mr.
<br>
Svěží dílko o cestě na Jebel Rum, za kterou byl udělen Výstup roku 2005. Film si nehraje na veledílo, autoři si odpustili filozofující kecy a dělají si srandu - z lezení, ze sponzorů, ze sebe taky.
<br>
Beseda s Piotrem Pustelnikem
<br>
se nesla ve stylu a tak mě přemluvili na další osmitisícovku. Je to zřejmě dost poddajný člověk, do dnešního dne se nechal přemluvit asi čtrnáctkrát.
<br>
Boulder závody
<br>
Poprvé v životě jsem viděl boulder závody a musím smeknout. Holky i kluci předváděli fajnové lezení a bojovné výkony, i když u holek se bojovalo pouze o třetí místo. Zvítězila Věra Kostruhová, která se bouldry elegantně procházela, za ní Nelly Kudrová, pak byl rozdíl třídy a pak zbytek závodního pole. U kluků se o první místo prali Kuba Hlaváček s Jirkou Přibilem-pak rozdíl půl třídy - a pak zbytek světa. Holky lezly s daleko větší elegancí, ale i u kluků bylo poznat, kdo leze nohama a kdo cestu brutálně drtí zvednutím za jednoprstovou spoďákovou čtvrtčlánkovou malíkovou dírku. Znovu mě dostala ta lehkost, plynulost a samozřejmost pohybu u nejlepších závodníků. Přitom jsem dobře věděl, že bych ani nenastoupil, natož abych udržel malé hnidy, kterým říkali chyty.
<br>
Kyselá prdel festivalu

Porota zvolila na čestné ocenění film Memento-A Boulder Lifeline, hlavně za práci kameramana. Rozhodl jsem se tento film naopak ocenit fesťákovou anticenou a přejmenováním na Demento.
<br>
Bernd Zangerl vypráví o boulderingu, zejména o tom, jak tři roky trénoval na přelezení problému Memento. Je to dlouhý a bouldering mě nebere. Co ale činí film naprosto nesnesitelným, jsou nekonečné, zmatené, nesrozumitelné kecy o seberealizaci, životním poslání, smyslu existence, významu lezení, sociálních vztazích a podobných tématech. Když si tohle slohové cvičení porovnáte s drsným a opravdovým filmem od Barabáše, vidíte, kdo tu plká.
<br>
Co mě taky dožíralo, byl product placement. Nemám nic proti tomu, že se James Bond prohání v BMW, místo klasického Aston Martinu ( když už si to bavoráci zaplatili), protože ta scéna ve filmu funguje. Nemám nic proti tomu, když má borec na přilbě logo sponzora, nebo když si z vděčnosti celý gatě polepí nálepkama Severočeské kanalizace, protože je to ještě nenásilné. Když ale pomalu v každé druhé scéně u Zangerla najdeš v rohu plechovku Red Bullu, která tam nemá co dělat (asi jako fíkus nebo gramofon), je to hnus.
<br>
P.S. Lezení se nekonalo pro déšť. Nakupování se kvůli slevám konalo. Nový batoh, skialpové hůlky a průvan v peněžence budiž mi svědkem.