Horní Jizera a dolní Kamenice

Pavlína v Pasekách

Pionýr v Poniklé

Hanka v Hradsku

Všechny obrázky

O minulém víkendu se pár odvážlivců z našeho oddílu vydalo na vodu. Cílem bylo sjet horní tok Jizery. Pro nedostatek vody se tak stalo jen v částečné míře, přesto tato akce stojí za zmínku.

Původní záměr bylo nasedat u vyhlášeného Ostrova hrůzy a pokusit se sjet nejobtížnější místo tohoto úseku. Pro nedostatek vody jsme ovšem museli začít až o sedm kilometrů níže v Pasekách nad Jizerou. Na parkovišťátku před místní fabrikou jsme se nasoukali do moir, kdo měl tak do neoprenů a vyrazili jsme. Klasik tělem i duší, Pionýr, nezklamal, neoprén neměl.
Počasí nám velmi přálo a jen proklatě nízká teplota vody připomínala, že je vlastně ještě duben. Pod žhavým sluncem jsme se za občasného dření plavili cca 20 km až do Benešova. Obtížnost splavovaného úseku se pohybovala okolo WW I-II, ale vzhledem k nízkému stavu vody nešlo o žádnou vraždu a všichni to zvládali bez větších obtíží. O veselé historky nebyla nouze, třeba když jsem se cvaknul v soutěsce Poniklá. Tu jsem si podle Kubovi rady dopředu neprohlédl a opomenul jsem i Pionýrovu radu, brát šutry zásadně špičkou a proto při pokusu o obeplutí ohromného kamene jsem ho vzal bokem a otočil se jako na kolotoči. Zatímco třeba Pavlína se Pionýrovy rady držela, mohla si pak dovolit sjíždět obtížné úseky pozadu.
Většina ukončila plavbu na bezejmenné louce okolo páté a já s Hankou jsem ještě asi hodinu pokračoval do již zmíněného Benešova.
V noci na neděli nám sprchlo, trochu stoupla vod a proto jsme se ráno vydali na dolní úsek Kamenice. Jednalo se sice jej o čtyři kilometry, ale opravdu stáli za to. Terén okolo WW I-II v hluboko zařízlém údolí, hluboké lesy, přiměřené peřeje a krásná krajina, zkrátka vodákův sen. Některým se tento úsek zalíbil tak, že neodolali a vykoupali se v ledových vlnách této říčky. Přes peřej Paraplíčko jsme dojeli k jezu v Železném Brodu. Opakované sjíždění jeho mohutných kohoutů bylo krásnou tečkou za celou výpravou. Pionýr se zde při najíždění do vln, stačil ještě na poslední chvíli cvaknout, takže mu nemuselo být líto, že by odjel z vody bez této trofeje.
Dešťové kapky urychlily naše balení a odjezd. Proto jsme již před čtvrtou byli v Praze.
Nakonec bych chtěl moc poděkovat Kubovi, který kvůli svým chromajzlým zádům nejel na lodi, ale obětavě nás doprovázel autem a na každém rohu nás nemilosrdně zvěčňoval kamerou nebo foťákem.
Ten hořejšek holt sjedeme někdy jindy. Bylo to super, co dodat.