Jizerskohorští sportovci II-doplněk
Připojuji krátký tematický doplněk k předchozímu článku od Goba:
Sportovec č.1
V hotelu Sport se necháváme obsloužit nerudným majitelem a číšníkem v jedné osobě. Je tučný, spocený a hovoří sípavým hlasem. Mám strach, že jej za chvíli skolí infarkt. Posadí nás sice do prázdného nekuřáckého salónku, ale hned ke dveřím, aby nemusel udělat ani o krok navíc....
Sportovkyně č.2,3,4,5
Zastavuji na Promenádní cestě, abych dal chvíli voraz a počkal nez dojedou ostatní. Čtyři tety středního věku stojí opodál vedle stopy a hlasitě komentují styl okoloprojíždějících skejtařů. Porovnávají s televizním světovým pohárem, kde zřejmě kdysi viděly Kateřinu Neumannovou. Pak se pomalým namáhavým šoupavým pohybem vydávají dál...
Sportovec č.6
Vynořila se vysoká štíhlá postava v modré bundě. Šoupe stopu, ale přibližuje se poměrně rychle. Při bližším ohledání je možné spatřit na předním popruhu od batohu džípíesku v pohotovostním stavu. Je to zajisté cestovatel a geokačer Pojídač, který se před dvěma měsíci vrátil z tropů a teď již vesele a s lehkostí polyká kilometry českou zimní krajinou...
Sportovkyně č.7
Dali jsme si sraz ve čtyři odpoledne u auta. Jitka dneska na našich rychlejch 31km nemá morál a určuje si sama jen patnáct. Rozdělujeme se kousek za osadou Jizerka. My běžíme kamsi vzhůru do mlhy hledat Pytlácké kameny, Jitka uhání Jizerskou silnici kamsi ke Smědavě....
Po pár hodinách přijíždíme po červené ke kiosku nad Smědavou. Hele voe, modrý Kandaháry!! (rozuměj staré modré Artisky s vázáním no75). Vevnitř v bufáči sedí vysmátá Jitka, popíjí /dle našeho úsudku/ osmý svařák a povídá něco o tom, že by si dala pár facek, protože na Smědavu původně vůbec jet nechtěla. Přestože byla vybavena mapou a patřičnými instrukcemi, kterak trasu zkrátit. Z patnácti bylo nakonec skoro pětadvacet...
/Pozn. svařák byl nakonec převlečený čaj/.
