Málo ledů? Jeďte na Ortler!
| Rubrika: | Reportáže z akcí |
| Autor: | Bidlo |
Zase jedna severní stěna
Tak jsme to přelezli. Těžší než jsme čekali. Srdce pravého horolezce by plesalo: cesta je dlooooouuuuuhááááá a náročná na fyzičku, kořeněná sprškami kamenů a kanonádami kusů ledu; my z toho byli trochu divoký. Ale zážitek každopádně velkej. Dávám sem alespoň pár fotek, třeba kluci něco napíší.
Jak jsem to viděl já Kuba:
Bylo to na mě kurevsky těžký, jednotlivé délky bych s novýma mačkama vylezl v Krkonoších, ale s těma dvěma chrtama jsem mastil jednu za druhou jen na posledním konci lana, většinu jim odjistil a pár šroubků odšrouboval z ledu.
Vstávali jsme ve dvě ráno, nocí se plahočili k nástupu a v půl čtvrté šli asi s dalšími deseti lidmi sněhovou roklí vzhůru. Jedno družstvo odpadlo, protože jeden maník dostal pěknou šlupku kamenem do kolena. Já jsem dostal jenom do lýtka a krve neteklo moc, ani se neprosákla přes šusťáky. Nakonec jsem schytal další rány do druhé nohy, obou ramen, pravé ruky a hlavně do rozkroku. Skučel jsem. Píťa se mi smál a o pár délek později skučel taky - dostal ďahu do ledvin.
Než jsem se stačil vzpamatovat, tak za svítání jsme mazali za nějakými dvěma Rakušáky Messnerovou variantou středem, místo abychom spořádaně kličkovali. To už byl led a jistili jsme se.
Takže z pohodového sklonu 55 stupňů v Schmidově směru (1931) se stala honička přímo nahoru jako Messner (70. léta). Často 60 stupňů, místy 80 stupňů krátké pasáže. Bidlo totiž tvrdil, že v ledu se nedá traverzovat a Píťa stejně umí lézt jenom přímo nahoru.
Přežil jsem to jenom díky novým mačkám a naostřeným cepínům. Pánové mi nakonec dali přednost a nechali mě vylézt poslední délku. Skoro furt to byl tvrdý štípavý led.
Za to jsem jim byl vděčný a navázal se na první konec lana při sestupu. Ledovec z Ortleru je neuvěřitelně rozpraskaný, všude obří séraky a zavátá trhliny. Šel jsem ve stopách trojice před námi, co se nejistila. Nechal jsem se tím napálit a spadl do jedné podélné trhliny (ostatní byly příčné a já ji považoval ze cestičku). Bidlo mě naštěstí chytil lanem, já roztáhl ruce, zamával nožkama nad hlubinou a cepínem se vytáhl ven.
Noc jsme strávili v plechovém bivaku se třemi Čechy, co se nejistili. Dva dni lezli Hintergrad. Z batohů vytáhli dobroty včetně mrkve a konzerv, prozradili, že nesou taky stan a spacáky a pokoušeli se nás nakrmit. Naštěstí jsme nějaké skromné zásoby měli také.
Další den trval návrat hlubokým sněhem do civilizace až do odpoledne. Navíc začínala vánice, a tak chatař zavřel chatu a nechal nám vzkaz, že máme nechat prachy ve winterraumu. Když jsme k večeru sešli na parkoviště, přijel se na nás podívat džípem, jestli se nám něco nestalo.
Něco pro němčináře: "Mit 1400 Metern die höchste und eine der schwierigsten Eiswände der Ostalpen. Ein Unternehmen für mutige Spezialisten!"
| Vytvořeno: | Bidlo | 2.5.2007 13:52 | |
| Upraveno: | Kuba | 2.5.2007 17:34 | další... |