Na javánské svatbě II.

aneb překvapivý výsledek rutinního indovýletu

Tradice exotických indosvateb, zahájená před třemi lety Elvisem, se v řadách Humanity dočkala dalšího pokračování. Neočekávaným ženichem jsem se stal tentokrát já neboli Tok. Ačkoliv byl tento krok pro některé překvapivý, nejvíce překvapen jsem však byl já sám.

Nemůžu tvrdit, že se jedná o jev čistě náhodný. "Sociální projekt" Elvisovy seznamovací kanceláře padl před několika lety na úrodnou půdu a oproti všem předpokladům zapustil kořínek a vyklíčil. Stál mne mnohé indotripy, opuštění slibné (a nudné) kariéry plynaře, předstírání studia indonéštiny (až jsem se indonéštinu opravdu naučil) a citové zrání pod bedlivým inkvizičním okem javánského kampungu.

Modří už vědí, že 99% indovztahů neumožňuje mnohaleté lavírování, život na hromádce a udržování mírně zatuchlého status quo, končícího jednostranným zapuzením mezi pátým a desátým rokem vztahu. "Very beautiful friendship" se měl či musel posunout na trochu vyšší stupínek, a to přibližně v letošním srpnu v ČR.

Při nedávné indocestě zaměřené na administrativní a obchodní záležitosti však znenadání došlo k přemluvení mého paličatého květáku a náhle byly přípravy na indosvatbu v plném proudu. Dostavil jsem se v její předvečer, abych byl odchycen a poslán zúčastnit se recitace z Koránu, adresované mimo jiné mně. Tolik potenciálních a exkluzivních bratrů muslimů jsem si ne zcela přál, ale moje role cvičené opičky teprve začínala.

Můj budoucí tchán ostatním prohlásil, že již jsem muslimem, takže jsem byl ušetřen jistých slibů o jedinečnosti Milosrdného a Slitovného.

Následující den, jak už to tak bývá, jsem byl vsoukán do nepříliš pohodlných tradičních východojávských oblečků, moje budoucí žena Nana též a podal jsem ruku náboženskému představiteli, před kterým se toto dějství odehrávalo.

"Saya terima nikahnya Retnani Damayanti binti Sumbito dengan mas kawin uang seratus dolar tunai", zněl můj závazek, při kterém jsem převzal odpovědost za mojí novou manželku a předal jí 100 dolarů, za které si může nakupovat botičky kabelečky bez manželova spolurozhodování :-)

Celé se to neobešlo bez pár dojatých slz nevěsty a uznalého přikyvování několika přítomných svědků. Dlužno podotknout, že improvizovaná svatba nebyla doprovázena podpisem žádného dokumentu, tudíž se srpnový plán neboli Svatba II. bude muset stále realizovat.

Následovalo už jen tisícero gratulací od cca 200 narychlo svolaných hostí, jejich důkladné nakrmení a zapózování před objektivem dlouholetého známého, novináře z deníku Jawa Pos.

O výsledku si náhodným přičiněním Sýkova indostrýce cvrlikali čeští vrabci na střeše ještě dříve, než jsem stačil uvědomit vlastní rodiče nebo si prohlédnout první fotku :-)

Viz: http://www.jawapos.com/index.php?act=detail_c&id=290630

Přikládám fotečku či dvě, na zvláštní přání saudari Veroniky, už jsem se to stejně chystal učinit :-)

Držte nám hum-palce !!