Lezení v Romsdalenu

1. Najdete vychodni hreben

2. Bispen, Kongen och Dronninga

3. Leto v Norsku

4. Drobecci pres udoli

5. Sestup lesem

6. ..a slaneni z brizky

7. Romsdalshornet

8. Stena trollu

9. Z vrsku Romsdalshornetu

10. Zjevna fotomontaz

Všechny obrázky

Týden lezení v Romsdalenu měl spíše seznamovací charakter, zvykali jsme si na místní materiál a lezli cesty krajinově vděčného rázu. Norští lezci jsou pěkní pořezové a s lezeckým uměním sosali u Britů i sportovní etiku. Skoro by se dalo říct, že v době friendů, mikro-čoků a jiných blyštivých hejblátek je zbytečné do skály vrtat.

Základním problémem bylo většinou najít správnou horu, na ní nástup a nakonec samotnou cestu. V průvodci nebývají nákresy hor, jen náčrtky cest. Ostatně, proč by se zdržovali s obrázkem kopce, když to přece každej musí najít! V norském textu bývá navíc několik jemných významových rozdílů, které se do anglického překladu neprotlačily.

Při výstupu na Bispen jsem zaměnil východní hřeben za vedlejší horu Kongen. Cestou na vršek jsme se proto stali autory významné varianty, kterou jsme raději rychle zapomněli. Aspon že se nám cestou podařilo sebrat dvě epesní prchačky, dva vklíněnce a karabinu.

Úspěšná série pokračovala na sestupu z Hornaksly. Nejfrekventovanější skála zde, s krátkým nástupem, řekněme vysoká skalkařská hraničící s horolezectvím. Tucty cest. Místní borci se však snaží zanechat ve stěně co nejméně železa, a proto se sestupuje podivnými zarostlými lávkami, z nichž je potřeba dvakrát šikovně uhnout ke slanění z trsů smyček zavěšených v břízkách. Sestup nás jednoznačně stál více úsilí, než celkem pěkné lezení vzhůru.

U výstupu na Blaanebbu se zase nejdůležitější sdělení skrývá v radě traverzovat až pod západní vrchol. Pro místní znalce žádný problém, ovšem cizinec není našinec, že? Podle pokynů v průvodci jsme se usilovně vydrápali směrem do markantního sedla, abychom zjistili, že jiné sedlo mělo být ještě markantnější. Druhý den jsme proto přehodnotili plány, když průvodce zcela bezelstně přiznal, že některá družstva se na (asi kilometrový) nástup pod Store Vengedalstind navazují, neboť najít cestu není vždy snadné.

Při lezení na Romsdalshornet jsme si ověřili, že se jedná o jeden z nejrušnějších kopců v okolí. Na hoře jsme potkali deset (!) lidí, kteří naštěstí všichni lezli severní stěnu, zatímco my jsme trefovali severovýchodní hřeben.

Oproti precizním průvodcům OEAV, luxusním nástupům v Kaiseru či davům na Tre Cime byla letošní dovolená značná změna. Ale i takhle může vypadat průvodce, i takhle může vypadat lezení. Zlatej Kroutil!