Kdyby vám bylo moc horko

Kuba v Neratovicích

Neratovice

Mates v Libiši

Nad plavení komorou v Obříství

Pod jezem Obříství

Všechny obrázky

Nejen lezením živ je člověk. Proto jsme na přelomu ledna a února vyrazili na Labe. Bohužel přesně ten den uhodily první mrazy po měsíční oblevě.

Na vodu dáváme dva jednomístné zavřené kajaky a jeden dvoumístný otevřený kajak v Neratovicích. Labe pěkně teče. Míjíme Spolanu. Kilometr pádlujeme podél různě smrdících, kouřících a rozpadajících se baráků.

Za Spolanou se řeka zastaví. Jedeme mezi lesíky, loukami a poli. V dálce vidíme vesnice.

V Obříství objíždíme ostrov. Jedeme až k plavební komoře. Vytahujeme kajaky na břeh a komoru obnášíme. "Nechcete proplavit?" hlaholí na nás obsluha z okénka dispečerské věže. S díky odmítáme. Nejsme si jisti, že bychom neskončili při vypouštění plavební komory v ledové vodě. Navíc se aspoň trochu protáhneme.

Začíná foukat a poprchává. Spěcháme. Už je nám zima. Široká řeka nám nedává nic zadarmo. Pádlujeme proti větru. Po pravé ruce se objeví nejprve zchátralý cukrovar a poté mělnický zámek. Pod ním do Labe přitéká zleva Vltava a o pár metrů dál z něho odtéká Hořínský laterální kanál.

Proud v Labi se najednou rozeběhne, ale my musíme končit.
Chodidla a prsty na nohou nám rozmrzají za půl hodiny.

Druhý den jsme projeli Prahou po Vltavě.