Náhodně (ne)uspořádané vzpomínky z lavinového kurzu

Prevence, pípáky a jiný materiál

Co mi utkvělo v paměti z lavinového kurzu s Viktorem Kořízkem?

K prevenci lavin:
1. Základem je lavinová předpověď a vyhlášený lavinový stupeň.
2. Když si nejste jistí, přeptejte se třeba i přímo na horské, jak vypadají jednotlivé svahy. Horská není KRNAP, bude řešit především vaši bezpečnost a ne legálnost pobytu mimo značenou stezku.
3. Koukejte kolem sebe: speciálně v Krkonoších ujíždí laviny z navátého sněhu (přesně ten lákavý terén pro skialp). Nafoukaný svah se dá relativně lehce poznat.
4. Vykopání sněhového profilu je otázkou pár minut a přitom je životně důležitý pro posouzení stability svahu.
5. Udělejte si klouzavý blok. Je to práce na pár minut pro pár lidí a přitom má test slušnou vypovídací hodnotu. Na testy s menšími vzorky se vybodněte, jsou mizerně reprodukovatelné.
6. Když už jste v prekérní situaci a nevíte, kudy kam, zavolejte horskou. Buď vám poradí, jak z toho ven, nebo pro vás někoho pošlou.
7. Exponované svahy jezděte (choďte) po jednom. Jeden člověk pod lavinou a tři zachránci není zcela beznadějná situace. Zatímco naopak...

K pípákům
8. I ty nejlepší pípáky zvládají těžko situaci s více zasypanými a ne vždy fungují jejich moderní funkce bezchybně (konkrétně pro DSP: označování již nalezeného pípáku, "skenování" a počítání pípáků v okolí, analogicky pro Mammut Pulse a Ortovox S1). Problém může být zejména s příjmem starších pípáků s rozjetou frekvencí.
9. Pokud je váš super-hyper 3-anténový lavinový pípák zmatený a posílá vás od čerta k ďáblu, zkuste ho natvrdo vypnout a zapnout. S trochou štěstí se po zapnutí chytne na nejsilnější signál.
10. Pokud nepomůže zapnutí/vypnutí, prostě se rozhodněte pro jeden směr a běžte třeba 15 metrů. Je určitá šance, že se budete pohybovat směrem k jednomu pípáku a pryč od ostatních, takže se váš digitál chytne na nejsilnější signál a povede vás.

Souhrn předchozích tří bodů: ať máte super drahý digitál, nebo starý analog, bezpodmínečně musíte cvičit a cvičit a ještě jednou cvičit, protože každý přístroj má své záludnosti, které na vás vytasí v tu nejhorší chvíli.

11. Pro chycení prvotního signálu na analog je dobrá finta "čarování", tzn. komíhání pípákem v osmičkách před tělem a jeho naklánění.
12. Při jemném dohledání v nerovném terénu (muldy apod.) je potřebné pohybovat pípákem v jedné rovině (ustavené například podle lavinové sondy), aby změna signálu nebyla způsobena jen změnou výšky piepsu nad terénem.
13. Hledání může být velmi závislé na vnějších faktorech: ve dne nebyl problém najít na omezeném prostoru tři mělce zahrabané pípáky do šesti minut (počet jsem věděl). V noci pod časovým stresem, na velké ploše, s neznámým počtem zasypaných a za přispění jedné hrubé chyby člena skupiny (vytažení pozitivní sondy) jsme ve třech lidech našli za 14 minut (!!!) jen dva ze tří zakopaných pípáků.

Pár poznámek k materiálu:

14. Pieps Freeride je případ "najdou mě, já nenajdu nikoho." Nebrat!
15. Plastové lopaty nebrat!
16. Lopaty s integrovanou sondou nebrat! Sonda je krátká a tenká, snadno se zlomí.
17. Ani kovová (hliníková) lopata není zárukou nerozbitnosti. Na kurzu nám ukazovali ohnutou lopatu Delfi. Mě se to nezdálo, proto jsem svoji lopatu (taktéž Delfi, moc hezká žlutá barva) narval do tvrdého sněhu a pořádně zabral. Ohnula se... Takže si uvědomte, že naše oddílové lopaty vydrží hodně, ale ne vše.