Přináším krátkou reportáž z víkendového ledolezení.
Opět se po roce podívám do Alp na nějaké ty ledopády. Vyrážím společně s Gobem, Maťom a Maťou do Maltatalu. Odjezd nastaven na pátek 7 večer. No nakonec vyrážíme k půl osmé. :o) Počasí je v Rakousku asi daleko přívětivější, alespoň podle stavu silnic. Nějakým zázrakem se ze zasněžené cesty s kolejemi vyjetými ve sněhu a sněhem prášícím za každým automobilem stává přesně na hranicích u Dolního Dvořiště mokrá, krásně vysolená a vytátá silnice bez známky sněhu. O půl druhé dorážíme na parkoviště u restaurace Feistritzer Andrea. Tam není ani noha a Gobo poznamenává, že Češi už jsou zřejmě movitější, protože před pár lety by tam bylo třebas i 20 spáčů, po večerech vegetících ve spacácích, vařících a čtoucích při čelovkách, jako kdyby ani nebylo i hluboce pod nulou. Vybalujeme spacáky a karimatky a usínáme pod hvězdnou oblohou s vírou, že obloha zůstane bez mraků i ve dne. Já si teda lehám do auta, chci otestovat letiště se sklopenou zadní sedačkou.
Počasí je ráno stále pěkné a tak vyrážíme na první výstup. Já s Gobem míříme k Mittlerer Maralmfall, k jeho pravé části. Levou Gobo lezl minulou návštěvu tohoto údolí. Nějak mylně se domníváme, že pravá část je vpravo od té levé a hledáme ji téměř až nad tunelem. Kdybychom vice šprechtili, mohli jsme se v průvodci dočíst, že pravá část je o 200m po cestě dále od tunelu, takže až za levou. Takže se vracíme na silnici a nakonec ji nalézáme. (http://www.maltatal-alpin.at/inhaltallgemein/wasserfaelle/maralm_mi.htm ) První délka je trochu lezení tak do 3, pak choďák, 3. a 4. kratší délka je už tak 4/4+, takže i nějaké to lezení. Do horní části svítí sluníčko, jde celkem pěkně zasekávat. I mačky drží krásně na jedno kopnutí. Ovšem sluníčko není uplně přítel ledů a tak se v jednu chvílí ozve rachot, když se zřítí spodní kolmá část vedlejšího Hinterer Maralmfall. (http://www.maltatal-alpin.at/inhaltallgemein/wasserfaelle/maralm_hi.htm ) Maťo s Maťou šli na Rechter Dreifaltigkeitsfall, který jim Gobo doporučil, já ho s Gobem lezl před 2 lety.( http://www.maltatal-alpin.at/inhaltallgemein/wasserfaelle/dreifalt.htm )
Když jsme nalézali do první délky, přišla zrovna skupina Italů a nějací češi. Italové se dělí na tři skupinky, jedna dvojka leze nalevo od nás docela rychle. Když slaňujeme, jsou už téměř nahoře. Ale třetí, trojčlenná skupina je teprve asi v jedné třetině ledu a to už jsou asi 3h odpoledne. :o)
Na nic dalšího se už dnes nechystáme, jen se jdeme podívat co v neděli. Od konečné autobusu se jdeme podívat na Superfeucht (http://www.maltatal-alpin.at/inhaltallgemein/wasserfaelle/superfeucht.htm ), který na neděli připadá do úvahy. Blbě odbočuju ze stezky, která je dost zasněžená a divíme se, že by na něm někdo dnes nebyl. Nakonec ho po mírném bloudění nalézáme. Dnes tu opravdu nikdo nebyl, nikde ani stopa. Rozhodujeme se teda, že na něj asi v neděli půjdem. Vracíme se na parkoviště, kde už čeká Maťo s Maťou. Na dolním parkovišti vaříme čaj na neděli a nějakou tu skromnou večeři a jdeme do penzionu Baby-Alpengasthof Kerschhackl. Někdo na čaj, někdo na pivko. V 10 pak na kutě opět na parkovišti. Zase ani noha, Češi jsou movití nebo zhýčkaní? :o)
V neděli ráno to opět vypadá na azuro, Gobo se sice trochu cuká, že ten Superfeucht nestihneme, ale přesvědčuju ho že určitě jo a jdeme na něj. Maťa s Maťou vezeme k tunelu, jdou na Mittlerer Maralmfall, levou část. Vracíme se na parkoviště pod Superfeucht a po deváté hodině do něj nalézáme. První krátká délka na štand k převislému balvanu je tak za 3, je to lehčí o vykopané stupy. Druhá délka začíná trochu těžwím, asi 7m úsekem, pak ale byť hodně se tříštícím, ale už lehkým ledem až na sněhové pole pod druhý výšvih. Vlevo ve skále je opět štand z nýtů, my štandujeme o dva velké balvany pod stěnou. Gobo vybírá nejlepší cestu z asi 30m širokého ledopádu. Nakonec jde pravou částí. Je to asi 30m 4/4+ lezení, pak konec trochu lehčí a závěrečný asi 5m strmý výšvih ke stromu nad ledopádem. Dvakrát se vrací pro předposlední šroub v jištění, aby mu vyšly co nejdále, nakonec dává poslední devátý pod závěrečný výšvih. Jak na něj zespoda koukám, mám předtuchu, že v tom budu sedět. Nalézám, snažím se odpočívat jak jen to jde, protřepávám ruce po vyšroubovávání. Nakonec ke svému vlastnímu údivu to dolézám až nahoru bez odsednutí. Ještě to možná se mnou není tak zlé. :o) Ačkoli v sobotu tu nikdo nebyl, dnes je to jinak. Už od prvního štandu máme dole společnost a nakonec se nahromadí další 4 dvojky. Když slaňujeme, dvojka Maďarů zrovna nalézá do poslední délky, vybrali si stejnou linii (viz foto.) Dole koukame na čas, budou dvě. Scházíme dolů na parkoviště, přejíždíme k tunelu, přebalujeme věci. Gobo se jde podívat jak jsou na tom Maťo s Maťou. Když se vrátí tak hlásí, že už slaňují. Před 4. hodinou přicházejí a vyrážíme zpět. Ještě není tma, tak máme alespoň nějakou tu alpskou scenérii kolem, než je u Salcburgu opouštíme. Dnes je lepší počasí i u nás a cesty už jsou suché, tak se jede dobře. Do Prahy dorážíme lehce před desátou.
Letos asi poslední (pro mě tedy i první) ledolezecké Alpy, tak snad opět příští zimu.
