Křížové hvězdičky II

Křížák je oblast srabů, dočetl jsem se tuhle v jednom z diskusních příspěvků na lezci.cz. Okamžitě mě napadlo, že to je přesně něco pro mě, překližkářského skunka a bouldrového povaleče.

Proto s Luckou balíme trutnovský festival už v nedělní podvečer, zanecháváme za sebou jeho kultivované hudební fanoušky i pokérované smažky a v 17:17 malebné podkrkonošské město opouštíme. Jenom jednou jede vlak, život, to je Adršpach, zpívá se v jedné klasické horolezecké písni. O půl sedmé jsme ve stejnojmenné zastávce, nabíráme vodu a vyrážíme po žluté značce směrem ke Křížovému vrchu.
Po počáteční ztrátě orientace na přímočaré turistické značce se ocitáme pod jakýmsi hrozivě vyhlížejícím pískovcovém balvanem. Kupodivu zde nejsou nástupy cest popsány jako v Srbsku, což poněkud ztěžuje situaci. Naštěstí kromě mého průvodce z r. 1979 vypůjčila Lucinka v hradecké knihovně nového z předloňska, což jí, společně s její skautskou minulostí, umožní lokalizovat naši polohu. Konečně vybíráme i luxusní místo pro nelegální bivak s možností ústupu pod převis v případě deště a pod hvězdnou oblohou prožíváme romantický večer.
Déšť se - na rozdíl od výletu s Komárem na Vysočinu před pěti dny - tentokrát nekonal. Po snídani ve spacáku vyrážíme zdolat první stěnu. Nevěřím si tolik jako Gobo, proto začínáme Turistickou II na věž Rokoko. Lesní cesta III, jež vede hned vedle, nezůstává svému názvu nic dlužna - jehličí střídá mech, následují smrčky, rajbásek a opět stejný vrchol. (Teď mě napadá, že vrchol je vlastně vždy stejný...)
A pak to jde ráz na ráz. Cesta střídá cestu, trojka čtyřku, pak mě Lucka nažene do jakési převislé dardy, aspoň že nesolí a že maglajz mých předchůdců (prasátka!) ukazuje, kde skála bere a kde nikoli. AF slaví úspěch a pak zas něco lehčího, ať si zalezeme oba.
Večer je deníček bohatší o něco přes deset cest, co na tom, že z valné části spíše chodeckého charakteru. Písek si žádá své, chce to čas.
Ještě zvládáme dvojpivo v hospůdce u vstupu do Ádru a pak zpátky hupky šupky na bivakovací místečko. Záměrně neuvádím, kde to bylo, aby si na nás příště nějací samozvaní ochranáři nepočkali, ale v soukromém hovoru tuto informaci spolehlivým osobám s bezpečnostní prověrkou poskytnu.
Ráno je azuro, prašan, a tak vyrážíme na Podzimní. Věž je to pěkná, komín (III) lákavý, obzvlášť avízované místečko průlez oknem. Vždy jsem si myslel, že nejsem tlustý. Když jsem se ovšem ve vodorovné poloze na boku zaklínil ve zmíněném průlezu, zmocnila se mě lehká klaustrofobie. Nožky zoufale kmitaly ve snaze posunout tělo o kousek dál, hlava se díky přilbě nemohla ani pootočit, levá ruka tušila nad tělem volný prostor, zatímco pravačka na tření zabraňovala zapadnout do zužující se trhliny. Vzpoměl jsem si na turistu, zahynuvšího udušením v Ráji po pádu mezi dvě věže (povypráví Gobo). Nakonec jsem kapituloval a dolezl na vršek přímou variantou za V. Nu což. Písek si žádá své.
Na konec se dostalo i na Gobem zmíněnou Vyhlídkovou placku. Skutečně, začínat s JV stěnou, asi bychom jeli nejbližším vlakem domů, anebo se rozhodli pro turistiku v A-T skalách. Na závěr to ale byla pěkná tečka. Já si ještě zkusil jednu krátkou bouldrovou cestu na Z stěně - a kupodivu pustila! Z Křížáku jsme odjížděli s podobným pocitem jako Gobo - krásné lezení s luxusní siluetou Ádru v pozadí, většinou nesolivá, relativně pevná skála a rozumné možnosti jištění. Tak kamže se to chystáte příští víkend???