Nastanou změny?

Nováčkovský kurz skomírá. Voláme o pomoc.

Následující článek je koláží pohledů pár členů na stávající situaci oddílu a jeho nováčkovského kurzu. Situaci se snažíme řešit - viz Aktualita a Kalendář.

Podotýkám, že to není kátké čtení :-)

KUBA TUREK NAPSAL

Zpráva o stavu Humanity

Zdá se, že v Humanitě zase jednou probublává problém, kam a jak směřovat. Není to nic nového. V tak velké skupině, jakou jsme, se prostě takové věci musí občas řešit.

Rada starších i instruktoři cítí, že jim problém pomalu začíná přerůstat přes hlavu, členové do toho také mají co mluvit a nováčkům na jistotě nepřidá.

Dáváme více, než si bereme

O co jde? Dáváme do nováčkovského kurzu více, než si bereme. Energii, sílu, nadšení, znalosti, vztahy, čas...

Jsme trochu znechuceni, ale zároveň tomu chceme i nadále věnovat energii. Menší než dnes a efektivnější než dřív.

Všichni chodíme do práce nebo do školy. Chceme lézt, co nás baví. Vedle toho nám nevadí občas to naučit někoho jiného. Pokud by ale měla přijít naše snaha vniveč, jsme z toho rozmrzelí a kašleme na to.

Chceme aktivní lidi

Co si navzájem vyčítáme a nejsme schopni skloubit dohromady?

Instruktoři a zkušení lezci : Cítíme se nováčky brzděni. Připadá nám, že pořád něco někoho učíme na skalkách a naše projekty a cíle zůstávají stranou.

Nováčci : Necítíme, že by to byli nadšenci do horolezectví. Musíme je do mnohých věcí nutit. Osobní iniciativa jako by nebyla. Přitom bychom očekávali, že se z nich velmi rychle vyprofilují ti, kteří chtějí trénovat na těžké cesty, ti co míří spíš do hor, rekreační univerzálové, ale hlavně samostatní lezci, se kterými je radost si zalézt a mezi nimiž najdeme rovnocenné lezecké partnery

Členové oddílu : Mnohdy jakoby zůstávali i po dvou třech letech na úrovni nováčků. Samostatná iniciativa je malá až nulová, inspirace pro ostatní žádná, nápady na zajímavé lezecké akce chybí. Jakoby zmizela jedna oddílová generace.

Je to pravda, nebo se to jenom vedení Humanity jenom zdá? Nedošlo k vyprahnutí a zákonitému vyhoření?

Nebo se je to pravda a něco se posunulo ve společnosti, v lidech, v Humanitě, co jsme nestačili zaznamenat?

Přitvrdíme? Samostatnost nebo samostatnost?

Má situace řešení?

Vypadá to, že jsou dvě základní cesty, ale nelze vyloučit, že existují i další:

Přitvrdíme nováčkovský kurz, vyhážeme neschopné, líné a nebezpečné jedince. Zjednodušíme zkoušky a budeme požadovat samostatné lezení. Ukážeme jim co a jak, ale pak už se k věcem nebudeme zbytečně vracet. Společné lezení budeme směřovat do skal, které se nám budou líbit a ne do klasických nováčkovských oblastí.

Přitvrdíme nováčkovský kurz, zjednodušíme organizaci, dáme nováčkům větší svobodu a budeme je nutit starat se především sami o sebe. Tím sice odpadnou méně průrazní lidé, ale zůstanou drsoni a drsoňky. Budeme je brát s sebou na skály a hory, ale polezou převážně sami s našimi radami a případnou pomocí v zádech.

A hlavně mějme na paměti základní věc - lezení by nás mělo všechny pořád bavit, ať ho děláme na jakékoliv úrovni a v jakékoliv disciplíně. Jinak by se z Humanity mohla stát komerční horoškola. Pokud má někdo takovou ambici, ať si ji zařídí, ale k tomu Humanitu nemáme.


VÍŤA NAPSAL:

V poslední době zaznívají čím dál tím častěji hlasy, že se s oddílem není vše v pořádku. Raději jsem si ověřil, že nejsou jen v mojí hlavě a systematickým vyptáváním jsem se dostal k jasné odpovědi - ano vážení přátelé, oddílem hýbou červi.

Zdá se, že v oddíle poněkud ustrnula aktivita, a nejspíš se nejedná pouze o zimní spánek. Lidé si stěžují, že je málo článků, málo akcí, nováčci jsou pasivní, starší členové jsou pasivní, zkrátka chcípl pes a pokud chceme najít jádro pudla, je třeba provést pitvu.

Přenesme se tedy na chvíli o pár let zpět, kdy všechno ještě fungovalo. V oddíle vládlo štěstí a láska, malí Maťové, Peťové a Feulinky pobíhali pod starostlivým nicméně přísným dohledem ostřílených horolezců z dob konopného lana, a z nevycválaných výrostků se pomalu stávali muži (a ženy). Samozřejmě, čas od času bylo třeba někoho vzít za ruku a něžně mu vysvětlit, že kuželky se hrají o dveře vedle. Každý rok se přijalo pár nováčků, pár z minulého roku odpadlo, pár se jich ujalo, pár jich to začalo vyloženě žrát, zatímco jiní, starší členové, to zase postupně žrát přestávali, než se nakonec vytratili úplně. Koloběh života, který docela dobře fungoval. Byli tu mladí nadějní lezci naší generace a za nimi staří ostřílení lezci z předchozí generace, říkejme jim dohromady třeba použitelní členové. Dohromady měli dost sil, aby mohli bez větší námahy pořešit pár nevycválaných nováčků. Musí se uznat, že předchozí generace byla poněkud silnější, než ta naše, měli víc zkušeností, větší morál, obvykle toho i víc vylezli a dnes mají status trochu jak legenda o rytířích kulatého stolu. Ovšem, jim ta svatozář asi taky nevyrašila za den, což?

Pak se jednou stalo, že staří borci odešli a zůstala po nich jen ta legenda. Bohužel vypařili se do jednoho, a to vcelku velmi rychle. Asi chtěli oné legendě dodat trochu koření. Díky tomu nenastala žádná pozvolná generační výměna, ale rychlé vymření vzorů, a v nastalé době ledové nemají mladí horolezci z čeho vycházet. Zřídnutí stavů aktivní základny pak způsobilo, že ti, jež se pokusili zachránit zbytky kamelotu, se unavili skoro dřív, než začali. Následkem tohoto "šoku" se poněkud oslabilo zdraví komunity a důsledkem jsou různé dysfunkce v podobě rušení zaběhlých tradic, nepsaní článků, nechození na akce a podobně. A díky úbytku aktivit se zase snižuje pozitivní vliv na nováčky, řekněme takový "koeficient vzorovitosti". Když si představíte oddíl před pěti lety: nováček přišel do oddílu a z poza dveří na něj už řval Gobo, v rohu velice výmluvně mlčel Pionýr, Kuba Turek vyprávěl o smrťácích, Hrb s Mírou se tvářili jako diskobolos s Davidem, za nimi Blud s Bidlem jako antičtí bohové... Dneska zbyl více méně unavený Gobo a trojka taky instruktorů, kteří z hnízda vypadli dřív, než nabyli dostatek sebevědomí a navíc jejich osamělost ve snaze zachránit oddíl jim velmi rychle vzala veškeré nadšení pro věc.

A teď se dostáváme k poslednímu článku řetězu, tedy nováčkovi. Z výše popsané řetězové reakce je patrné, že na jedince, který se rozhodne v současnosti vstoupit do oddílu, působí minimální koeficient vzorovitosti, nováčci jsou vrženi do jakési prázdné nádoby, která má z venku pěkné kresby, ale uvnitř neplave nic, co by je dokázalo obohatit víc, než Horolezecká abeceda.

Když už mluvíme o té abecedě... není možné říct A a neříct B. Pravdou je, že nováčci taky za nic nestojí. V posledních letech se do oddílu hrnou kvanta nepoužitelných trotlíků a trotlic, kteří na začátku lezou 3 a neumí půlloďák, a po dvou letech lezou 4 a půlloďák už zase zapomněli. Možná je to také tím, že velká část nováčků má lezení až jako miliontou aktivitu, ve stylu "když není po ruce žádnej mejdan, zajdu se podívat do oddílu". Svět se změnil, dneska už horolezectví neobjímá aureola sportu jen pro "drsňáky z knížek", takže lze počítat s tím, že bude jen přibývat individuí ve stylu Ivushek a Dredatých Zuzek, přesvědčených o tom, že členství v oddíle je udělá zajímavějšími nebo že je to taková vstupenka do říše pohádek. Úplně vidím, jak přijde zhýralec k nástěnce a zvolá "hele kámo, tady je nábor do nějakýho horolezeckýho spolku. Pojď voe, to bude žůžo!", jenže pak zjistí, že je nikdo za ručičku po skalách vodit nebude a brzo ho to přestane bavit.

Takže vážení nováčci, horolezectví je sranda jen na překližce a na to nepotřebujete oddíl. Oddíl sdružuje lidí, kteří to fakt žerou, nebo někdy v životě aspoň trochu žrali. Zjistit, zda se k nám hodíte není těžký, stačí si položit pár otázek typu: Mám nejraději, když mi je zima, bolí mě celé tělo, týden jsem se nemyl, každou minutu se sám sebe ptám, zda to mám zapotřebí, mobil nemá signál, parťáci zmizeli v bílé tmě a začínám mít pocit, že tu asi zhebnu? Ano? Tak jste náš člověk.

Horolezci jsou divný lidi, pokud máte pocit, že jste normální, nejspíš nejste moc horolezci. Nejedná se o běžný sport. Když lezete po skalách, kráčíte ve stopách mrtvých. Každý chyt kdysi před vámi držel někdo, o kom se píše v knížkách. A možná ten chyt byl něčí poslední. Možná tu rezavou skobu, co míjíte zatloukl sám Kuchař nebo třeba Rebuffat. Golfová jamka ani fotbalová brána vám o sobě nic neřekne, v horách a skalách má každý metr svou historii. Je v tom prostě kousek poezie, a to, že jste horolezec poznáte tak, že vám ta poezie uvízla v srdci.

Abych zanechal filozofických keců, shrňme si problémy:
1)Rapidně se snížila vzorovitost oddílu, proč? Starým borcům se narodili děti, už je nebaví lízt pořád stejné kvaky? Nových zanícených borců není dost, na to, aby je to příliš brzo neunavilo...
2)Málo aktivních členů, respektive většina aktivních členů jsou aktivní, jen pokud je to baví. Že by už jim chyběl takovej ten základ pravověrné skautovitosti?
3)Nováčci nestojí za nic. To je ovšem diskutabilní, ňoumové byly v každé generaci, teď jich je možné více, ale stále lze vyjmenovat jedince, kteří potenciál určitě mají. Není jádro pudla ve skutečnosti v našem nezájmu prohrabávat se v pytli špinavého prádla?
4)Není dost členů, kteří by byli ochotni se nováčky zabývat. Na základě pocitů z poslední diskuze v nádražním pajzlu U čonga bych rád upozornil, že nemá cenu vymejšlet návrhy na to, jak zachovat nováčkovský kurs, pokud pod návrhem nebude podepsán zástup členů, jež by byl ochotnej ten návrh závazně realizovat. Ono je velice jednoduché vyřečnit si nějaký plán, ale známe to, předpokladem většiny revolučních návrhů je, že si tov praxi odedře někdo jinej.
5)Některé hlasy tvrdí, že je příliš mnoho nováčků. Podle Gea je jich momentálně asi 44, což je trochu hodně. Bývalo jich několikrát míň. Taky to nejspíš přispívá k průseru...

Co s tím? Těžko říct, v současnosti mě napadá pouze několik neuspořádaných bodů:
1)Z určitého pohledu se zdá, že jedinou spásou může být návrat rytířů kulatého stolu, což je ale velice nepravděpodobné.
2)Z pohledu poptávky se zdá, že si lidé od členství v oddíle nejvíce slibují víc parťáků na lezení. Tak to vidí především ti, co mají opravdu zájem o lezení. Možná bychom jim měli vyjít vstříc.
3)Koncept masové horoškoly asi opravdu není udržitelný, ovšem byl bych opravdu za, aby se udržely centrálně řízené akce (rozumějte akce, které se domluví na RS), pouze by nemusely být cílené na nemohoucí nováčky, ale na aktivní členy.
4)Jsou tu jedinci, kteří horují za to, aby současná podoba nováčkovského kurzu zůstala. Rád bych jím vzkázal, že pokud zůstanou jen u mudrování, nic tím nezachrání.

Jak jste si jistě všimli, v jednom bodě se několikrát opakuji, ale pro jistotu, kdyby si toho někdo přeci jen nevšiml, zkusím to ještě jednou: Každé "mělo by se" by mělo být podloženo činy!

Ps: také asi někomu příjde, že jsem trochu pourážel nováčky, ale to je v klidu. Je nepravděpodobné, že by si to, ti, jež se jich to týká, vůbec přečetli.


GEO NAPSAL

Ahoj,
souhlasím s tím, že současný kurz nefunguje, tak jak byl zamýšlen. Jestliže
jeho cílem je vychovat si nové spolulezce a kamarády, pak přece nemůže přijít
absurdní požadavek na tabulku volných instruktorů, který se objevil před
letníma horama. Přeci pokud se účastním dění v oddíle, tak informaci o ochotných instruktorech
mám dávno z jiných akcí.
Jenže mnoho nováčků má dnes laxní přístup. Tedy odchodit si povinné akce, tím
splnit kurz a dále se nijak neúčastní. A to tom lepším případě. Došlo totiž k
změkčení pravidel, které tak nějak začlo odstraněním Gobova náborového textu.
Když jsem vstupoval do oddílu, tak jsem možnost prodloužení kurzu bral jako
variantu pro případ nějakého opravdu vážného problému.
Dneska mám pocit, že to ti nováčci tak něják šolíchaj, na akci přijdou když
mají čas, a myslí si jak jim to ještě rádi prodloužíme. Pokud budeme chtít
zůstat u současného modelu horoškoly, pak bude potřeba minimálně opět
přitvrdit.
Zkrátka bude potřeba nějaká změna systému, abychom odfiltrovali zájemce o
horoškolu od zájemců o členství.

Geo



FEU NAPSALA:

Nebyla jsem to já, kdo poprvé přišel s myšlenkou radikální změny. Já jsem přece přišla inspirována vzory starší generace s elánem a nadšením pokračovat v tom, co vybudovali. Jenomže... už je možná načase přestat si namlouvat, že je všechno v pořádku. Šušká se o tom již nějakou dobu. Visí to ve vzduchu. Je potřeba vyvětrat zatuchlost a pustit čerstvý vzduch do naší bytelné a lehce zkostnatělé instituce,

V čem je problém? Je to kombinace subjektivních a objektivních faktorů.
Vrací se míň než investujeme. nováčkovský kurz je jako závaží. Vrážíme do něj spoustu a vrací se málo. My, co se tomu věnujeme, jsme měli chuť, elán, rádi předáváme dál to, co jsme se naučili... ale. Aby nás to nevysávalo, chceme to dělat takovým způsobem a s takovými lidmi, abychom měli jistotu, že to není ztráta času.

Demokracie nade vše? Rovné šance? Kurz je koncipován tak, aby si zalezl každý nováček a každý dostal šanci. Nováček nevyleze 4... aha, tak pojedeme jinam, kde může lézt 3. Nevyleze nic v Alpách? Pojedeme do Tater. Výsledek? Slevili jsme maximálně a tím pádem jsme nuceni lézt všichni takové cesty na takových místech po tolikáté, že to pro nás dávno není atraktivní. Z toho důvodu se nováčkovských akcí účastní naprosto minimální počet stálých členů. A hrstka statečných to jaksi sama nezvládá.

Jaká je návratovost? Nejsou skoro žádné naděje na to, že by někdo z nováčků z posledních let vyspěl v dalšího instruktora, organizátora a nadšence. Většina nováčků (z těch, co neodpadnou sami) si odchodí horoškolu, dostanou členství a zmizí. Nová krev nepřichází a bez ní vychcípá i současná už tak dost chudá generace instruktorů a nadšenců.

Ten omezený počet aktivních členů se často věnuje kurzu tolik, jak jim to jejich čas dovolí. Díky tomu jim jaksi nezbývá čas a síla na jakoukoli další aktivitu. Myslím, že to je příčina celkového poklesu dění v oddíle. Smysl reformy vidím i v tom, aby se mohla aktivita nasměrovat do oddílu jako takového a ten se tak trochu nakopne. Chce to nasměrovat sílu do organizace akcí pro oddíl a znovu rozproudit krev.

Často slyším názor, že je problém v počtu nováčků a že by řešilo jich nebrat tolik nebo jich víc vyházet. To bych ráda uvedla na pravou míru - problém vůbec není s nováčky, co nechodí - těma se nikdo zabývat nemusí a nakonec se snadno vyhodí. Problém je naopak s těmi, co chodí a jsou přitom nepoužitelní. Nemůžeme je vyhodit, protože nasbírali nějaké kredity, ale sami oddílu nic nevrátí, nic moc se nenaučí a leckdy jenom parazitují. Problém vidím v obecném profilu člověka, který dorazí na nábor a odchodí si horoškolu. My mu naservírujeme všechno až pod nos, nováček jenom dorazí a dostane zápočet.

Další názor bývá, že je současné metodické vedení moc měkké. Stejná odpověď. Větší tvrdost nic neřeší (bez ohledu na to, že mě to nebaví. A Goba už evidentně taky ne), protože jsme pořád v systému, který řeší za nováčky, že bez tvrdosti se lézt nenaučí, místo toho, aby se nováček sám staral o to, jak se naučí lézt. Zkrátka - současný systém donucování a plnění zápočtů nevyžaduje skoro žádnou aktivitu a nováček většinou vůbec nepřestoupí z fáze školák do fáze lezec-parťák. Samozřejmě, najde se pár výjimek. Musím se ale domnívat, že ti by se do oddílu (nebo k lezení) dostali tak jako tak, protože zřejmě je lezení opravdu baví. A dost možná bychom naopak přilákali lezce jiného profilu. Aktivní nadšence, kterým se ježí vlasy hrůzou z našeho školského systému a jimž navíc nenabídneme víc, než povinný Holas.

Dalším takovým bodem, který snad ještě jasně nezazněl je to, že většina lidí, kteří se momentálně nováčkům věnují, s nimi lezou na místech, na která by sami ani nezavítali. A jaký je důsledek? Nováček vidí lezce, který je tak nějak vlažný v té trojce, kterou leze už po desáté. Nevidí to nadšení a lásku, se kterou leze jinde. Co si z toho odnese, když nás nikdy nevidí v našem "přirozeném prostředí?" Jednak, že mu stačí, když taky vyleze tu trojku a jednak, se nikdy nenakazí vášní, která je pro mnohé z nás součástí horolezectví.

Když to shrnu, zásadní otázkou je, jak do oddílu dostat povahy, o které stojíme, vychovat si z nich kamarády a spolulezce, aby nás to současně nevysálo do morku kostí. Místo levné horoškoly by jim snad šlo nabídnout kamarády, spolulezce a rádce, ale ne učitele a dohližitele. Víceméně přistoupit na princip - jestli chceš s náma lézt, něco pro to udělej.

Zaznívají hlasy, že kurz v této podobě má kvalitu, o kterou je škoda přijít. To je pravda. Je to škoda. Jenomže ať se všichni z těch, kteří tohle prohlašují, zamyslí, co jsou ochotni udělat pro to, abychom stávající podobu zachovali.

připomínka Lukas B.:
naše "silná generace" (gobo, pio, bidlo, kubas, elvis, tok.....) se poněkud stáhla z oddílového života z důvodu zaneprázdnění chovem drobného zvířectva. až zvířectva trošku odrostou, tak se budeme mírně vracet. ale jen mírně. k zamyšlení je potom fakt, že jsme přišli do oddílu v takovém méně formálním období, kdy "kurz" prakticky neexistoval anebo probíhal stylem "tumáš konec lana a koukej nezdržovat"