Grossglockner hřebenem Stüdlgrat
| Rubrika: | Reportáže z akcí |
| Autor: | Mamánek |
Celé to vlastně spískal Mamánek, jelikož jak je známo, na smělé plány on je mistr světa. Původně plánoval v Mukařově jet s Gobem za strejdou Hororem do Arca na vícedélky. To by snad ani nebyl Mamánek, aby to pořádně nezamotal a na zpestření listopadu něco pěkného nevymyslel. Nakonec přichází s návrhem vyrazit na Velkého Zvoníka hřebenem Stüdlgrat. Plán je tedy na světě! Počasí vypadá výborně a tak hurá za dědou Mrázem na Grossglockner.
Jsme dvě lezecké dvojice. Já jsem ve dvojce s Pilem a Gobo leze s Robinem.
Den první:
Ve středu ve 23:00 vyrážíme z Prahy. V Rakousku není potřeba kupovat dálniční známku. Krátkou část rakouské dálnice (cca 1km) lze pohodlně objet. Z Kalm am Grossglockner po placené silnici (10 Eur jedna casta) na parkoviště (zdarma) Lucknerhaus (1918 m. n. m) kam přijíždíme přibližně v 6:00. Dále jdeme 2 hodiny a 30 minut po turistické cestě až na Stüdlhütte (2 801 m.n.m). Chata je již v zimním období zavřená a tak využíváme zdejší Winterraum (5-10 Eur). Po malém občerstvení si jdeme prohlédnout nástup. Následuje skromná večeře a rychle do spacáku.
Den druhý:
Ráno budíček ve 03:00. Po snídani a nekonečném vaření čaje vyrážíme na již zmiňovaný Stüdlgrat.
Nastupujeme levou variantu normální cestou a k Frühstückplatz jistíme průběžně. Zde odkládáme zbraně a dále lezeme bez nich. Z Frühstückplatz již jdeme se střídavým vedením až na vrchol. Druhá polovina výstupu je značně těžší. V nejtěžších délkách sundáme rukavice (ouvej) a vše se snažíme přelézt čistě. Kromě jediného místa "Platte mit Fixseilen" jsme tak přelezli celou cestu. S orientací na hřebeni nebyl až na výjimky problém. Pomocí sněhu a ocelovích tyčí byl směr více než jasný.
Na vrchol jsme dorazili těsně před druhou hodinou. Goba s Robinem jsme zahlédli na začátku sestupu. Vychutnáváme si překrásný výhled na vrcholu, rychle doplňujeme energii, děláme nezbytné vrcholové foto a rychle na chatu.
Při sestupu jistíme průběžně z Grossglockner na Kleineglockner a dále již pokračujeme sólo. Záleží na podmínkách, ale nebylo by od věci průběžně odjistit celý sestup po hřebeni. Na konci dne je již člověk dosti unaven a některá místa sestupu jsou nepříjemná. Přibližně po dvou hodinách docházíme na Erzherzog Johann Hütte. Chata je také v zimním období zavřená a tak se pokoušíme poskládat ve Winterraumu (5-10 Eur). Je zde celkem plno a tak noc na zemi v chladu při chrápání jednoho člena naší výpravy po takto náročném výstupu je opravdu dlouhá.
Den třetí:
Dopoledne zahájíme sestup z Erzherzog Johann Hütte nejprve na Stüdlhütte. Poté již dolů na parkoviště a hurá domů.
Výlet se nám vydařil, počasí bylo naprosto úžasné a tak jsme si vše užili na maximum.
Obtížnost:
3+/A0
Zajištění:
Cesta je v celku dobře zajištěná ocelovými tyčemi a nýty s dobrou možností vlastního dojištění (smyčky, friendy, čoky). Dobré jištění je vždy, kde je potřeba. Na jistících stanovištích jsou většinou nýty.
Časový harmonogram:
Cesta Praha - Lucknerhaus: 7 hodin
Přístup na Stüdlhütte (1. bivak): 2 hodiny 30 minut
Nástup Stüdlgrat: 2 hodiny
Výstup Stüdlgrat: 7 hodin
Sestup na Erzherzog Johann Hütte (2. bivak): 2 hodiny
Sestup na parkoviště Lucknerhaus: 2 hodiny 30 minut
| Vytvořeno: | Mamánek | 20.11.2011 22:38 | |
| Upraveno: | Mamánek | 21.11.2011 13:53 | další... |