Jak jsme nedojeli do Höllentalu

Pálava jsou taky hory

První loňský prázdninový pátek a k tomu pěkný víkend věstí hromadný exodus z Prahy. A tak sledujeme, jak se tvoří zácpy. Je to prašť jak uhoď, ale žádná hrůza. Víťa si zapomněl průvodce v kanclu, tak jedeme ze Smíchova ještě na Roztyly a už zůstaneme na D1.

Na obchvatu Vídně se v autě ozývá pronikavé drnčení, které po chvíli ustane. Raději to nenechávám náhodě a hledám nějaké odpočívadlo, kde by se dalo zastavit. Ale dlouho žádné není. O chvíli později se kdesi u Vídně - Neudorfu ozve z auta rána a zvuk, jako když spadne flaška na zem. Auto furt jede, ale svítí kontrolka dobíjení a neposiluje volant. Akorát podjíždíme most, kde se dá zastavit. Po bližším ohledání vyjde najevo, že chybí drážkovaný řemen. Gobo se vydává po něm pátrat mezi proudy dálnice a po chvíli ho přinese. Půlka ho chybí, ale přetržený není. Tak ho zkoušíme nasadit. Ale něco nehraje - místo jedné z kladek zeje černá díra, ze které kape olej. Kladku od servopumpy už nemá cenu hledat. Na to by si netroufnul ani troubleshooter MacGyver.

Robin nás donaviguje do nejbližšího servisu - baterku bez alternátoru dojedeme asi 2 km do servisu pro náklaďáky. Ten navíc právě zavírá. Posílají nás do blízkého servisu VW. Ale odbory VW rozhodly, že se bude pracovat až v pondělí. Vymýšlíme co dál. Telefonujeme do Česka a sháníme někoho, kdo nám najde příhraniční odtahovou firmu. Nakonec se nám sejde kontakt na Auto Mikulov. Servisman může dorazit ještě v noci, tak alespoň nemusíme nocovat na periférii. Tak těch pár hodin čekání trávíme vypíjení pivních zásob, tlacháním a plněním auta odpadky. Gobo láká na vinnou turistiku po Pálavě a sklípek u bratránka ve Valticích a zachraňuje morálku.

V hluboké noci přijíždí MB Vito s vlekem, kam se pohodově všichni naskládáme i s autem. Servisman sklopí vlek, najede na něj se zdechlým autem a vlek se s rachotem narovná. Tak snad ví, co dělá - asi rutina. Víťa mezitím zalezl spát kamsi do křoví u psího cvičáku, tak se ho vydáváme hledat.

Cestou do Mikulova posloucháme historky o rodinných výletech do Chorvatska, kdy se do nafťáku natankuje benzín a tak. Holt každý den není posvícení. Po hodince je konečná v Mikulově. Společně se tedy hecneme, že se druhý den vydáme na pochod. Lezecká sezóna na Pálavě ještě není, ale v těch pětatřicítkách by to bylo stejně terno.

Z Mikulova vyšlápnem na svatý kopeček, kde bivakujeme. Dole svítí proud aut s rakvema na střechách směr Jadran. Pěkně tam na kopci bez stromů fičí a ráno se brzy vydáváme pěšky přes Pálavu směr Valtice. Moje lenost balit do velkého báglu se vymstila - na malý lezecký bágl navěšuji příruční tašku a další haraburdí, které se volně válelo v kufru.

Do Valtic dorážíme za pekelné výhně a v plné polní. Cestou dáváme zastávky na víno, kterých je na cyklostezce spousta. Gobův bratránek nás hostí bazénem a vínem na zahradě a tak se schováme před sežehnutím. Načatý den ještě trávíme u zámku v chladném muzeu mučidel, která se narážejí do všech možných tělesných otvorů.

Ještě okouknout tři grácie, Randez vous, Huberta a večer do sklípku, který provozuje Gobův strýc s tetou. Aby se nelezlo do sklípku bez peněz, Robin po paměti vybírá na náměstí z bankomatu, který má nefunkční obrazovku. Kupodivu se mu ani nepovede omylem kliknout na "navýšit kontokorent", tak se přidáváme také.

Večer je ve sklípku přednáška, ochutnávka, další ochutnávka a po půlnoci po vytuhnutí nás Gobo vyvede na kopec ke Kolonádě, kde rozbijeme další bivak. Druhý den už míříme na vlak, cestou se ještě stavíme posedět v rodinném vinařství a nakoupit víno ze včerejších vzorků. Část padne už cestou ve vlaku zpět.