Slanění ze sněhové hrušky

Petr Š. slaňuje na vlastní ledové hrušce.

Vrchol ledového pole. Hanka T. pod Dachsteinem.

Firn měří 70 m a je strmý 45 stupňů.

Všechny obrázky

Slanění strmého firnového pole nebo ledovcového zlomu je buď problematické nebo drahé. V ideálním případě můžeme nahoře nechat ledovcovou skobu (za velké peníze), nebo sněhovou kotvu (kdo ji s sebou nosí). Je ale ještě jedna možnost - udělat sněhovou hrušku.

Pokud je letní sníh tvrdý, zledovatělý a zfirnovatělý, můžeme slaňovací stanoviště vybudovat právě na sněhové hrušce.

Upřímně: nikdy to není úplně jisté, protože do ledu není vidět, ale pořád je to lepší, než se pokoušet sestupovat strmým sněhovým polem jen s cepínem v ruce, nebo dokonce bez něj.

Sněhová hruška není nic jiného, než umělý hrot vykopaný ve tvrdém sněhu. Okolo něj obtočíme smyčku a přes ní slaníme, nebo okolo něho prostě obhodíme lano a slaníme rovnou po něm. Záleží na tom, jak odhadneme, zda se nám nakonec podaří lano stáhnout.

Důležité je, abychom se při odkopávání žlábku okolo jakéhosi centrálního hrbu dostali na opravdu pevný zledovatělý sníh. Pokud bychom se pokoušeli slanit za měkký sníh, jednoduše bychom ho prořízli a zřítili bychom se.

Tvar sněhové hrušky není příliš důležitý, záleží spíš na kvalitě zledovatělého sněhu. Doporučuje se, pokud je to možné, podélný hruškovitý tvar s rozšířením nahoře, o délce aspoň jeden metr.

VIDEO: Hruška na strmém ledovém poli pod Dachsteinem made by Petr Š.

www.youtube.com/watch?v=TKAo8TdmC_w