Výstup severní stěnou na nejvyšší horu Rakouska

Grossglockner,Mayerrampe 3 798 m. n. m

1.

2.

3.

Všechny obrázky

Výstup severní stěnou na nejvyšší horu Rakouska

Grossglockner,Mayerrampe 3 798 m. n. m

Už dlouho s Davidem mluvíme o tom, že vyrazíme na nejvyšší rakouskou horu Grossglockner, neboli na Velkého Zvoníka. Prvotní plány směřovaly na známou cestu Pallaviciniho kuloár. Týdny plynou a počasí se ne a ne zlepšit. Na internetu se dozvídáme, že v kuloáru panují špatné podmínky z důsledku velkého množství nového sněhu. David přichází s návrhem alternativy - výstup severní ledovou stěnou Mayerrampe zakončenou vrcholovým hřebenem. Je pondělí a předpověď na víkend vypadá v rámci možností uspokojivě. I když předpověď je nic moc, doufáme, že v sobotu se probere alespoň na pár hodin a my stihneme vylézt severní stěnou Mayerrampe dost rychle a stihneme bezpečně i sestoupit. Opak se stává pravdou...
Je čtvrtek 18 hodin večer David mě nabírá a vyrážíme do oddílové půjčovny pro lavinovou výbavu a lana. Cesta celkem utíká, na místo přijíždíme přibližně v 1 hodinu ráno. Brána na Grossglockner strasse je ještě zavřená a tak vytahujeme spacáky a uléháme na parkovišti. Za 4 hodiny jsme opět na nohou, balíme batohy. Jak už je naším zvykem, říkáme si, že půjdeme na lehko, ať jsme rychlí. Bohužel se nám to zase nepodaří a tak batoh je opět šíleně těžký. Naházíme batohy do auta a již oblečení a připravení odjíždíme směr parkoviště Franz Josefs Höhe. Nahazujeme batohy na záda a vyrážíme do bivaku, kde plánujeme strávit noc.
Je 7 hodin, vylézá slunce a my sestupujeme na ledovec. Po ledovci se jde pěkně, je umrzlý, neboříme se. Po 30 minutách stojíme pod skalním prahem, dáme rychlou sváču, čaj a jdeme na to. Bohužel se začíná vyjasňovat a my tušíme, že jsme v pytli, začíná být velmi horko. Budeme se bořit. Samozřejmě nejhorší obavy se naplnily, po překonání skalního prahu se boříme po kolena ve sněhu, jdeme velmi pomalu. Je to velmi vyčerpávající. Samozřejmě nadáváme, protože víme, co nás může potkat. Po 3 hodinách šlapání v závěrečném stoupání se začíná svah uvolňovat. Začínají sjíždět lavinky těžkého jarního sněhu. Máme štěstí, i když je jich hodně, všechny nás zázrakem míjejí. Do bivaku se dostáváme úplně vyčerpaní. Oba uléháme a upadáme do spánku. Je 15 hodin odpoledne Po krátkém spánku začínáme vařit čaj a večeři. Začínáme promýšlet zítřejší výstup. Začíná sněžit, máme obavy.
Jsou 4 ráno. Probouzíme se do jasného rána. Všude hvězdy, jsem velmi natěšený na výstup. Vaříme čaj, něco do žaludku a vyrážíme pod nástup. Vychází slunce a my sekáme cepíny do krásného firnu severní stěny. Bohužel je cítit únava z předešlého dne, ale krok za krokem stoupáme k Mayerrampe. Jsme ve stěně. S rostoucími metry roste i sklon (50-70 stupňů) a my lezeme už jen na předních hrotech. Jistit se moc nedá, tak David sem tam udělá štand o kámen. Jsem velmi pomalý, lezení v na předních hrotech mě dost vysiluje jak psychicky, tak i fyzicky. Táhnu se za Davidem jako šnek. Už máme být dávno na vrcholu, ale my jsme v půlce stěny. Počasí se rapidně zhoršuje, padá mlha, je teplo a z okolních skal se začínají uvolňovat kusy ledu. Dolézáme závěrečné mixy a usedáme na zem. Oba víme, že jsme v háji. Pokoušíme najít cestu po hřebeni, ale marně koukáme do mlhy. Závěrečných, přibližně 100 výškových metrů nemáme šanci dolézt. Viditelnost tak 5 metrů. Nalézt do hřebene nám přišlo velmi nebezpečné. Dolu to bohužel taky nejde, je velké nebezpečí lavin. Hlavou se nám honí různé myšlenky. Není jiná možnost, voláme vrtulník.
Záchranář nám pokládá různé otázky a diskutujeme o sestupu. Bohužel sestoupit opravdu nejsme schopní. Posílají vrtulník. Po dobu 2 hodin slyšíme vrtulník kroužit okolo. Přichází nejhorší varianta, vrtulník nás nevyzvedne kvůli počasí. Záchranář se nás ptá, jestli jsme schopni přečkat noc. Máme spacáky a ždárák, ač neradi, tak přikyvujeme. Ráno si zavoláme. Nedá se nic dělat, začínáme budovat nouzový záhrab, začíná sněžit a teplota klesá. Uléháme, vaříme čaj a probíráme různé věci a říkáme si veselé příhody. Víme, že nás čeká nepříjemná a dlouhá noc. Střídavě spíme a kontrolujeme oblohu. Ve 4 ráno se budíme zimou, obloha je jasná. Voláme opět veliteli zásahu. Dozvídáme se, že musíme počkat do 6 hodin. Je nám zima a začínáme mít příznaky výškové nemoci. Motá se nám hlava a není nám nejlíp. Jsme ve výšce 3600 m. n. m už moc dlouho. Po 2 hodinách začínám být velmi podchlazený a přestávám cítit prsty na rukou. Klepu se, zvracím, bolí mě hlava. David si stěžuje na motání hlavy a omrzlé nohy. Slyšíme vrtulník, a nakonec ho i vidíme. Bohužel počasí se opět zhoršuje. Vrtulník odlétá. Začínáme být velmi nervózní. Diskutujeme o možném sestupu lavinézním žlabem směrem k chatě Stüdlhütte. Naštěstí po hodině se na chvíli obloha otevírá. Po 17 hodinách bivaku připravení záchranáři zahajují akci. Už na tom nejsme dobře. Letím první, David rozhodl, že jsem na tom hůř. Záchranář si mě upevnuje na lano a odlétáme. Je mi velká zima a nemůžu skoro dýchat z důsledku velkého větru při letu. Letíme přes údolí na parkoviště, kde už čekají záchranáři a novináři. Okamžitě si mě přebírají a nesou do auta. Dostavám deku, horký čaj a začínají mi rozmrazovat třením omrzlé prsty. Vrtulník znovu odlétá pro Davida, začínám mít strach, aby tam David nezůstal, obloha se opět uzavírá. Po 30 minutách sedíme oba v roztopeném autě a necháme se obskakovat záchranáři. Odvedli perfektní práci a jsou velmi milí. Jsme jim velmi vděční. Odjíždíme na základnu.
Na základně dostávám prášek na bolest hlavy a oblékáme si suché oblečení. Začíná papírování. Naštěstí jsme dobře pojištění Alpenvereinem. Později se dozvídáme, že byli vysláni i pozemní záchranáři přes vrchol, ale zastavilo je nebezpečí lavin. Děkujeme záchranářům za pomoc a loučíme se. Odjíždíme v pořádku domů.
Nemyslím si, že hlavní chybou byla předpověď počasí. Kdybychom byli dostatečně rychlí, vrchol stihneme. Největší problém bylo vyčerpání z předešlého dne. Nedostatek regenerace. Moje špatná fyzická připravenost, nebyl jsem ve své kůži. Chybějící morál. Nedostatek tréninku, podcenění vlastních sil. Davidovi jsem zdaleka nestíhal. Dost jsem nás zdržoval. Taky jsem nejspíš nebyl psychicky připravený na lezení skoro v nejištěném těžkém svahu. Pro mě to byla velká zkušenost a poučení. Je důležité, si uvědomit, že hory mají vlastní pravidla a ty se musí respektovat. Tato zkušenost nic nemění na našem dalším plánování výstupů, hodláme ve všem pokračovat a určitě se tam vrátíme...

Blesk.cz:

Na nejvyšší rakouské hoře Grossglockner museli dva čeští horolezci kvůli špatnému počasí strávit noc na dnešek v nouzovém bivaku. Muži se v sobotu kolem poledne dostali do ohrožení života, jejich okamžitou záchranu však znemožňovalo špatné počasí.
Naštěstí byli dobře vybavení a dokázali si postavit bivak. V neděli ráno pak byli zachráněni helikoptérou. "Oba muži jsou v dobrém stavu," sdělila agentuře APA policie.




Ondřej Kavalír, DavidZ
Grossglockner, Mayerrampe 2016