Klouček

hlašte se na email!

Se zájmem jsem si přečetl poutavý článek o důchodcích na skialpu od autora Kuby.
Omlouvám se, že chci také přispět, i když slovo důchod nemám už ani ve svém slovníku.

Sice jsme za leta nahromadili dvanáct kompletních skialpinistických setů pro nás i kamarády, ale deset let už jen jezdím v zimě víceméně topit na chalupu, je nutné tupě zírat do plamenů v krbu se sklenkou v ruce, neboť to snižuje jarní překvapení, jako koupit nový záchod, baterii nebo kotel.
Protože většinou neexistuje síla, která by děti odtrhla od wifi a manželka je nonstop v práci, aby uživila rodinu, tak vyrážím sám. Po poměrně dobrodružné a velmi opatrné cestě z Prahy se zamrzlým chladičem, se kterým se mi stejně nepodařilo vyjet na Cukrák, jsem pak s přibývajícím soumrakem
a teplem v baráku usoudil, že je třeba ještě stihnout dobýt kopec nad chalupou!

Vynechám detaily o zjišťování vlastností sněhové pokrývky a cestu dlouhou tři kilometry, od věhlasné Podbrdské hospody jsem nejprve sjelošel přes pastvinu s bejkama, protože tam nebyli, pohlédl na místní jezero, které vytvořila hasičská organizace a vyrazil přímo proti nejvyššímu vrcholu.

Bohužel do tmy se mi Klouček nepodařilo dosáhnout, převýšení bylo veliké a hlavně nějak chyběl sníh,
potupně mne předcházeli pěší se psy, neobtěžkaní lyžema a botama velkýma jako kráva. Nekonala se ani odměna v podobě sjezdu, za tmy lesem s obdivovanými brdskými kamennými poli, to bez sněhu nebylo uplně to pravé, proč by mělo smysl lézt nahoru.

Tak si říkám, kdy už se konečně najde v oddíle někdo, po kom chce jeho iBodyfit aplikace podobné parametry a něco pořádného podnikneme!?