Zase náhoda?

Kdo zná Šedého Vlka a Báru Šimanovskou?

Bezejmenný obrázek č.1

Bezejmenný obrázek č.2

Šedý Vlk

Dobýváme vrchol Medníku

Bezejmenný obrázek č.5

Bezejmenný obrázek č.6

Kde jsou ty lodě?

Čarodějnice na hlídce

Bezejmenný obrázek č.9

Bára

Gobo a Ríša

Bezejmenný obrázek č.12

Pikovická jehla

Všechny obrázky

První májový den jsme zase vyrazili na výlet. Tentokrát kombinovaně a komplikovaně - cestou jsme potkali několik objížděk a navíc GPS-ka si z nás dělala trochu srandu cestou.
Autem jsme dojeli do Týnce nad Sázavou a vysadili zde Ríšu s tátou, kteří zde měli objednanou kánoi, pádla, neopren atd... Po deštích a sněžení bylo v Sázavě hodně vody, tak jsem se o ně trochu bála, aby to zvládli bez úhony. Nám s Dominikou táta raději naplánoval klidný pěší výlet z Pikovic, kde měli svoji cestu na kánoi končit i oni a kde jsme se měli sejít. V Týnci nás uvítala bouřlivá a kalná Sázava. Hned u prvního jezu bylo vidět, že loňké léto s trčícími balvany a šutry, kam se podíváš to tentokrát nebude. Trochu jsem znejistěla v obavách o syna, ale když jsem viděl jejich nadšení a skákání radostí, že to bude paráda a hezky to pojde, hned mě to přešlo. Navíc s jásáním se přidala i Dominička, která okamžitě chtěla jet s tátou a Ríšou a hrnula se do půjčovny pro pádlo. Přesvědčila jsem ji, že my jdeme na výlet!
Kluky jsme opustily, nasedly do auta a chtěly se v klidu nejkratší trasou přesunout do Pikovic. Ještě v Týnci si nás stopl dědeček o berli a s pohmožděnou rukou, že potřebuje svézt do Chářovic. Nu dobrá nepospícháme a dobré skutky máme rády. Sice jsme původně chtěly jet jinudy, ale nu což. Za Chářovicemi se nedalo odbočit, kam jsme potřebovaly, páč tam byla uzavřená silnice, tak jsme dnes již podruhé objížděly (poprvé jsme objížděli za Kamenicí přes Jílové do Týnce). Objížďka krajinově vděčná po drncavých silncích. Pak nás zase GPS-ka naváděla zkratkama, jednu jsem odmítla, protože SUV ani teréňák na lesňačky nemáme, raději volím delší trasu po asfatlu (co to tam zase má ten Gobo nastavené?!).
A už jsme v Pikovicích, zaparkováno a konečně také my vyrážíme na výlet po zelené na Medník. Ani jsme ještě neopustily červenou, která zpočátku doprovázela naši zelenou značku a dohání nás nějaká rodinka: "Jé, ahoj!"
"Jé, ahoj Šedovlku. Kde se tu bereš?" Šedovlk také vyrazil na procházku s rodinkou. Kousek šli s námi, ale měli rychlejší nožičky, ták nás v půli kopce opustili a šli napřed.
S Dominičkou jsme dobyly vrchol Medníku a opět po zelené pokračovali do Třebsína. V Třebsíně jsme objevily u hospody zaparkované auto, které by se nám hodilo na zkratky podle GPS-ky (hmm, zvláštní toto auto stálo ráno i na parkovišti v Pikovicích). U hospody koukám na rozcestník a kdo vyjde z hospody? No přece Šedý Vlk. Tak jsme zase šli kousek společně, než Dominika zavelela odpočinek a usedla na nejbližší kořen stromu (snad to nebude ten bludný).
Po chvíli ji přišel očichávat pejsek, proto raději vyrazila dál. Napojily jsme se na červenou Posázavskou stezku a stočily se směrem k Pikovicím, vyzkoušely jsme všechny vyhlídky na Sázavu, ale Ríšu a tátu v červené kánoi jsme zatím neviděly.
Z kopce jsme po schodech klesly na úroveň Sázavy a cestou narazily na jednu zapomenutou neupálenou čarodějnici, která zde hlídkovala. Pak dolehla na Dominičku únava, proto jsme častěji zastavovaly a kochaly se Sázavou. Najednou se na cestičce objevila další známá tvář Bára Šimanovská s rodinkou.
"Jéé, ahoj!"
"Pšššt, už spí." Krátce jsem si potichu vyměmili pár informací a instrukce, že mají koukat na řeku jestli uvidí Goba a Ríšu v kánoi. Rozloučili jsme se všichni a vyrazily jsme s Dominičkou na poslední asi 2 kilometry.
Kánoí začalo jezdit více, ale většina byla žlutých. Také nějaké rafty jezdily. V místě, kde jsme byli trochu schované za stromy, jsem konečně zahlédla Ríšu s tátou. Hulákali jsme na sebe radostně a mávali. Od jiných ze skupiny jsme dosatli nabídku na svezení na poseldní kousek do kempu v Pikovicích. S díky jsem odmítla, že je to kousek a že už to dojdeme.
No byl to nejnamáhavější kilometr celé trasy. Domi chtěla odpočívat, já jsem chtěla jít ryche za tátou a Ríšou. Táhla jsem Dominičku za ruku, jako se vleče nepojízdné auto na laně. Moje malé autíčko dotaknovalo cestou šťávu a pak jsme konečně také my dorazily do Pikovic do cíle.