Poslední slanění

ranni prochazka

priprava lan

vyhled

zasobovani

prostor se nam pekne plni

nikdo netroskaril

svacina

zpivani

zapad slunce

ohynek

prskavky

Všechny obrázky

Byla nebyla jedna prosincová sobota... Nepršelo a ani nemrzlo a členové našeho horolezecké oddílu se setkali k příležitosti posledního slanění. Je to už taková tradice, ač pro některé z nás to byla úplná novinka.

Ráno jsme se ve velmi hojném počtu setkali ve vlaku a protáhli se pěkně svižnou procházkou ze Srbska do Svatého Jána pod Skalou. Cestou to trochu klouzalo blátem, ale zdárně jsme dorazili až na vrchol ke kříži. Pokochali jsme se krásným výhledem, posilnili jsme se drobnou svačinou, přivázali jsme si na sedáky otýpky dřeva a začali jsme postupně slaňovat první délku do jeskyně. Celá tato akce zabrala poměrně dosti času a poslední z nás slanili až skoro za tmy. V jeskyni již hořel ohýnek, který tam zažehli kolegové nehumanitní lezci.

Ohýnek hezky hřál, dřevo praskalo a Zuzka naladila své sladké dřevo, kterým rozezvučela všechny přítomné libými písněmi. Zpívali všichni, pěvci i nepěvci, podávalo se chutné cukroví a pití teklo proudem... hezky chutnalo a dobře zahřálo. Na závěr byly i koledy a prskavky. No a když slunce zapadlo a všecko už bylo snědeno a vypito... tak to už byl čas jít zase o dům dál.

Společný den byl ukončen návštěvou hospůdky a večerní cestou vlakem zpět do svých teplých domovů. Ale vzpomínky na hezké společné chvíle si poneseme v mysli dál.