Sen noci lockdownové

Den začínal vcelku slibně. Vystoupili jsme na parkovišti pod skalami a zamířili směrem na kopec, na kterém se měly nacházet skály.

Cestou se ale zjistilo, že nikdo nemá průvodce. A také na přístupové cestě stál přes cestu plot.

Otočili jsme to a zamířili do jiného sektoru. Tam se ukázalo, že nikdo nemá lezecký materiál. Nastoupil jsem tedy do cesty sólo, která začínala ve svahu. Znáte to, uděláte pár kroků traverzem a už jste 10 metrů nad zemí.

V tu chvíli mi začaly docházet síly. Jediné, co jsem měl na sobě, byla odsedávačka. Sundal jsem ji a snažil ji založit jako jištění. Ale zjistil jsem, že se nemám do ní čím cvaknout. A potom jsem se probudil. Ne s rukou v nočníku, ale s totálně dřevěnýma rukama.


Ani nebylo divu - předchozí den bylo třeba při renovaci parket položit lišty a udělat asi 70 metrů lepených spojů - 4 tuby do pistole. Co zmáčknutní, to jen asi 5 cm lepidla nebo tmelu.

Trénuje Adam Ondra s vytlačovací pistolí? Může z toho všeho strašit ve věži? A co na to Jan Tleskač?