Volně zpracováno 27.2.2003

Jakákoli podobnost s čímkoli je předem vyloučena.

Ač se rubrika nejmenuje historky přítelů oddílu,
dovolím si jednu takovou veselou z natáčení..
Mohla by se jmenovat Vrahova zpověď nebo tak nějak lyricky
a začínat zčerstva, docela nedávno, jednou povedenou akcí..

Prostě, určitě to znáte, jednou rupnou nervy,
ale to přece nemužou, ale jo, pak bum a je to !
Ticho. Zbývá důkladné zahlazení stop. První zběžná kontrola
nenapoví téměř nic. Tolik fikce.

Pak až s odstupem času přichází druhá podrobnější kontrola,
která odhalí drobné kousky neobvyklé hmoty na bílém sametu..
Uf. Scény alá čistič z oblíbeného kultovního Pulp Fiction letí
mou hlavou.
Takže moje první čištění, jsem hovnař a začátečník.
Dost to se mnou lomcuje. Mé zkušenosti elektrikáře
z města mají s řezničinou pramálo společného. Jen jednou
snad. Kšeft na zabezpečovačku venkovské hospody mne
přihrál s kolegou na společný dvůr. Oba jsme nakonec
den strávili u stropu, já u drátků s pájkou a on visíc
přibližně ve stejné výši, se během dne přestěhoval do kýblů.
Nějaký čas, ale určitě k večeři ten den, jsem nedal
sekanou. Je to dobré, dny běží, vše zdárně
prosychá a stopy mizí. Jen tutady je takovej malej..
Druhé čištění, jsem drsnej, jsem drsnej. Podívaná za
obsahem kolegy v kýblech rozhodně nepokulhává.
Stopy zahlazeny, šššuším plným proudem, jen třetí čištění
visí ve vzduchu jak cep nad ledem.

A až deset lidí projeví přání, zas tuhle morbiditu odstraním.