Návod na lezení čtyřtisícovek pro nováčky

Krok 1: Přihlaš se u Radima do horoškoly pro pokročilé
Krok 2: Nech se vytáhnout lanovkou do 3 500 m n. m.
Krok 3: Vylez svoji první čtyřtisícovku

Poslední červencový týden vyrazila skupina devíti statečných do Švýcarského Saastal aby zúročila celoroční přípravu v Humanitní horoškole pro pokročilé a konečně zažila nějaký ten ledovec, než nám z Evropy úplně zmizí.

Aklimatizace započala už v průběhu dlouhé cesty z Prahy, kterou jsme proložili spaním u parkoviště v horském průsmyku Furkapass (2 429 m n. m.). Po probuzení nás čekal příjezd do hezkého kempu Kapellenweg nedaleko městečka Saas-Grund (1 570 m n. m.). Příští generaci horolezců doporučujeme ubytovat se před polední pauzou, aby neztráceli čas a mohli co nejdřív vyrazit lanovkou aklimatizovat se a seznámit se s ledovcem. Zároveň s ubytováním totiž dostanete průkazku, která platí v autobusech a na většině lanovek.

Po ubytování jsme tedy vyrazili lanovku ze Saas-Grund na Hohsaas (3 140 m n. m.) podívat se na ledovec Triftgletscher a zažít nějaký ten kyslíkový deficit. Nahlédli jsme do ledovcové trhliny a otestovali kvalitu lezeckých maček. I trénovaní jedinci pocítili v této nadmorské výšce mírnou bolest hlavy, výškovou nemoc rozhodně nelze podcenit!

V neděli jsme konečně vyrazili na první opravdovou vysokohorskou túru. Zvolili jsme vrchol Allalinhorn (4 027 m n. m.) který je populárním místem pro aklimatizaci díky své dostupnosti. Pro přístup totiž lze použít lanovku Metro Alpin, která vás vyveze až na Mittelallalin (3 456 m n. m.) a tím výrazně sníží převýšení, které musíte překonat. Počítejte s tím, že i s dopomocí lanovky bude výstup kvůli řídkému vzduchu náročný a dlouhý. Na poslední úsek lanovky neplatí průkazka a musíte si koupit lístek, ten je platný i na další jízdy v průbehu týdne. Z konečné zastávky lanovky po chvíli chůze urolbovaným sněhem dorazíte k neupravenému sněhovému poli. Tady je už potřebné se navázat na lano. I když ledovec pod sněhem nevidíte, on tam je a jsou v něm zrádné trhliny. Vystoupali jsme serpentínami do sedla Feejoch, kde se nám otevřel výhled na Matternhorn a přilehlé hory. Ze sedla už zbývá jen 200 výškových metrů na vrchol Allalinhornu, kde si můžete udělat několik hezkých kýčových fotek s křížem, pokochat se výhledem, nasnídat se, pogratulovat si k první čtyřtisícovce a změřit si saturaci krve kyslíkem a tepovou frekvenci. Po sestupu nelze vynechat točící se restauraci v Mittelallalin a drahý nápoj za odměnu.

Povzbuzeni nedělním úspěchem jsme se vydali zdolávat další vrcholy. Za cíl jsme zvolili dvoudenní výstup na Weissmies (4 013 m n. m.) s přespáním na Almagellerhütte. Cestu jsme si opět mírně usnadnili lanovkou do Furggstalden, odkud už jsme pokračovali zážitkovou cestou Höhenweg Almagelleralp až na chatu Almagellerhütte (2 894 m n. m.) Na chatě jsme si užili výdatnou večeři, zpúsobili faux pas s úklidem talířů a odešli brzy spát na Matrazenlager. Počítejte s tím, že se moc nevyspíte - snídaně se podává ve 4:00 a bez aklimatizace vám vyletí tepovka na 90/min počas nehybného ležení na matraci. Po snídani jsme se rozdělili na dvě výkonnostní družstva. Jedno družstvo se vydalo na Weissmies normálkou přes sedlo Zwischbergenpass, druhé oklikou přes Rottalhorn. Ze sedla vede cesta mixovým terénem, až se kolem 3 600 m n. m. definitivně změní na lehké skalní lezení hřebenem po kvalitní skále obtížnosti kolem 2 UIAA. U vrcholu pak je nutné opět nasadit mačky a projít posledních pár stovek metrů sněhovým polem. Z vrcholu cesta pokračuje ledovcem. Nám počasí přálo a ledoec byl pod sněhem, takže postup dolů kolem seraků a ledovcových trhlin byl poměrně rychlý. Cesta vede už zmíněným ledovcem Triftgletscher na zastávku lanovky Hohsaas, před poslední jízdou lanovky lze stihnout kyselý mošt v restauraci.

Středa se nesla ve znamení odpočinku pro půlku skupiny a přesunu na konkurenční akci pro druhou půlku skupiny. Na čtvrtek a pátek si přeživší horolezci naplánovali opět dvoudenní výstup na další čtyřtisícovku. Cílem se stal oblý vrchol Alphubel (4 206 m n. m.) a přespání v autentickém bivaku Mischabeljoch. Přístup je podobný jako na Allalinhorn, ale ze sedla se pokračuje vzdušným hřebínkem po hodně špatné skále na vrcholek Feechopf. Bázlivý horolezec nalezne v cruxu ve skále nýt a na vrcholu trubku pro zbudování jistícího stanoviště. Odtud už cesta vede logicky po zasněženém ledovci Feegletscher. Třista metrů pod vrcholem Alphubel se počasí zhoršilo, cesta ztěžkla a začaly lítat vrtulníky. Odvážnejší družstvo pokračovalo v původním plánu, méně odvážné zvolilo dlouhý ústup po ledovci do doliny.

To by tak bylo, aby jedno družstvo zdolalo tři čtyřtisícovky a druhé jenom dvě! Po výdatném odpočinku se role prostřídaly a vyrazili jsme na Lagginhorn (4 010 m n. m.). Normálka vede ze zastávky lanovky Hohsaas přes žebro, pak sněhové pole na hřeben a po něm dlouze až na vrchol. Na žebru doporučujeme trefit cestu, ve chvíli kdy freesolujete 3 UIAA je lepší začít myslet a vrátit se na cestu. Jinak lze celou cestu jít bez lana, ale rozhodně ne bez maček a cepínu. Po příchodu na vrchol kolem 13:00 lze ještě v klidu stihnout lanovku z Kreuzboden do Saas-Grund.

Tím skončila naše expedice do Švýcarských Alp a teď už jsme všichni plnohodnotní pokročilí horolezci. Velké díky Radimovi za organizaci této skvělé akce i celé "zimní" horoškoly. Příští rok se snad vrátíme na Alphubel a když se nepodcení fyzická příprava, možná vylezeme i ten Dom.