Všichni na Silvestra něco vymýšlí, vymýšlíme taky. Nakonec se ustálujeme na 4 dnech, 3 nocích s návratem na Silvestra, na Totes Gebirge, v osazení já, Kuba Turek, Míša Nešporová a Kája Bistraninová. Počasí má být azuro prašan.
Trochu nás děsí Kubův článek s Víťou v hlavní roli, tak ho raději nedočítáme a nadpisu "nejhůře dostupná chata v Alpách" si nevšímáme.
Jeden by řekl taková klasická turkovina. Jediné, co na tom nesedí je, že jsem to vymyslela já a Karolína.
Plán je Altauseer See - Albert-Appel-Haus (1. noc) - Pühringer Hütte (2. a 3. noc). Alpenverein klíč je k mání v našem velkoměstě Kladno, tak bereme i ten. Nakonec není potřeba, wintráče jsou otevřený.
Cestou v nás promluví lenost (ne, říkejme tomu intuice), nejvíc u Kuby a hned potom u mně, holkám bych křivdila, ty jsou nabušený, a malinko měníme plán. Lanovka na Loser se zdá být fantastický plán šetřící asi 600 výškových metrů. Nakonec se ukazuje, že to bylo opravdu chytrý, jinak bychom stoupali lesem s lyžema na batohu už bůhvíodkud.
Kubu a Míšu vysazujeme pod lanovkou s věcma a já s Kájou jedeme zaparkovat. Je to trochu trabl, všude je parkování jen přes den, ale nakonec se radíme v informacích a nacházíme parkoviště Scheichlmühle, kde se dá parkovat 3 noci. No, asi to nestihneme, snad jako výmluva postačí nějaké to zasypání lavinou;-). Bus zpět pod lanovku funguje i jako skibus, takže je pro lidi s lyžákama na nohou zadarmo.
Start nemáme nejrychlejší, ale upřímně, stejně jdeme s Kubou, tak již z domova počítám, že budeme docházet po tmě a baterky v čelovce mám zkontrolované a v pohotovosti. Vyrážíme na pohodindu, výhledy krásné, zdá se, že není kam spěchat. Vždyť jsme za 4 hodiny prakticky po vrstevici na chalupě (ano, toto říká letní trasa). Mno nakonec se ale ztrácíme v kosovce a hledáme a hledáme. Snažíme se držet aspoň trasy v hodinkách a na mobilu, nakonec nacházíme i nenápadnou lyžařskou stopu, která míří teoreticky naším směrem a hlavně se nám nechce volit Kubovu variantu, že obejdeme celé údolí. Nakonec po dlouhém boji s kosovkou, která se nakonec i výrazně svažuje, vyhráváme. Kuba dokonce i elegantními oblouky, já již méně elegantními, avšak na lyžích, holky s lyžema v rukou a zejména Míša chudák s mírně trudomyslnou náladou. V údolí, kde je jasné, že už víme, kde jsme a kudy máme jít, se nálada opět zvedá. Kája tuší cíl a jako motorová myš vyráží napřed. Už to máme za pár. Za pár se ukazuje jako kurňa dlouhý pár. Notně po tmě docházíme na chatu. Paráda, dvě menší skupinky, jak jinak než Čechů, už nám zatopily! I horká voda už je. No, i na postele se snad nějak poskládáme.
Druhý den (v neděli) je stále nechutně krásně, tak vyrážíme přes krasové kopečky a někdy i úbočím na Pühringer Hütte. Po cestě je i lehce lavinézní traverz, nicméně naštěstí vše ok. Na konci je i sice ne moc dlouhý, ale docela pěkný sjezd. Pořadí ve skupině se tady otáčí a vedoucí pozice se ujímá Kuba, následován mnou, holky zase trochu bojují, ale tentokrát s lyžema na nohou pěkně od úvratu k úvratu. No, nakonec došlo i na sundání, ale jen na chvilku.
Na Pühringer Hütte docházíme, jak jinak, za svitu měsíce. A... paráda... opět nám naši kamarádi na sněžnicích už zatopili. Začínám chápat Kubovi pozdní příchody!
V pondělí panuje dost líná nálada, což mně vzhledem ke stále luxusnímu počasí dost zneklidňuje. Nakonec v poledne! vyrážíme, prý jen kolem jezera Elmsee. Pro jistotu balím čelovku a věci na túru. Holky to opravdu na konci jezera otáčí. Káju zlobí zmrzlé vázání, Míša má nohy jeden velký puchýř, tak jdou topit. No a dle předpokladu padne věta "jdeme na Hochkogel?" "Jo, zkusila bych to"... Nakonec to tedy až nahoru přeci jen nestíháme a otáčíme "kousek" pod vrškem, přeci jen by byl po tmě i sjezd. Sjezd moc krásný! Místy umrzlo, místy prašánek, aspoň myslím. No, nic si nepamatuju, ale vím, že to bylo boží! Kuba to dole již v kosovce završil epesním tygrem - lyže zůstali vzadu, Kuba šipkou zabořil hlavu do půl metru sněhu. Okamžitý záchvat smíchu vystřídám starostlivým "jsi ok?". Naštěstí se ozve smích, tak směle pokračuju v záchvatu. Kuba pak už nenasadí jednu lyži a na půl obutý se courá na chatu, ale dáváme to za světla. Doma teplo, teplá voda, holky v dobré náladě. Společenská část pokračuje dále do večera v nejlepším rozpoložení.
V úterý už nás čeká "jen sjezd". Po dlouhém hloubání volíme trasu k jezeru Hinterer Lahngangsee, pak přes jezero a dále dolů po skitouringové čáře.
Těším se - přeci je tam žlutá čárkovaná skitouringová čára na parádním svahu krásně širokém (mno, Kuba prý tušil podraz). Chceme se tím vyhnout lavinovým svahům kolem jezera Vorderer Lahngangsee. Holky se děsí sjezdu a stále vyhlíží, kde to bude prudký. Míša kvůli tomu ani nespí. Nakonec je nejmorálovější část přechod jezera. Vstoupit na led je dost blbý pocit, ale nakonec to není taková hrůza a nějaký docela pěkný led tam určitě je. No, bederáky raději rozepínáme. Bohužel krásný sjezd nakonec končí (tedy skoro i začíná) s lyžema na batohu, cepínem v ruce a balancování na skialpových botech v tak dvojkovém terénu... No, holky naštěstí nešly za námi, tak "jen" bojovaly v lese.
Pak už zbývá jen asi 5 km po silnici. Kája jako správná motorová myš bere klíče od auta a než se my ostatní vzpamatujeme, tak už je prakticky dole. Tam skáče pod dvě auta a stopem se dostává pro auto a když se dostaneme dolů i my, tak akorát přijíždí. Líp načasovat se to nedalo!
Takže... doporučitelné? Záleží, co očekáváte! Pokud skibiditour, tak hurá do toho. Pokud si chcete dobře zalyžovat, tak to nebude ta správná volba. Je to takové ťapání po krasových kopečkách, závrtech a kosovkou. Ale pokud máte dobrou společnost, tak není co řešit a můžete jet kamkoli! Probrali jsme snad úplně všechno 10 let zpátky a co jsme nestihli, doprobrali jsme i s Hankou T. na Silvestra na Zahraďáku.
Kubo, Kájo, Míšo, díky za parádní a velmi společensky vydařený výlet za parádního počasí!
