Pitztal: Když ledy neledují

Den první, aréna

Den první, aréna 2

Katalogphoto, aréna

Večírek lezců

Den druhý, Luibisfall I

Den druhý, Luibisfall II

Den druhý, Luibisfall III

Den druhý, Humanita v akci

Mačky mínus

Den třetí, aréna

Den třetí, Luibisfall

Všechny obrázky

Kdy: 30.1. - 2.2. 2025
Kde: Pitztal – Rakousko (Tyrolsko)

Ubytování: Ötztal - Area 47- Petr G., náš úžasný organizátor této akce, nám sehnal a domluvil ubytko v „největším outdoorovém adventure parku v Rakousku“, které sice v zimě nejede, ale s jeho zajímavou stěnou na sloupu pod mostem ( a i DWSka jsem si všimla!) to vypadá jako sranda místo i na léto. Cenově mohou trochu skřípat zuby, ale za to jsme měli krásné vytopené dřevěné chaty/pokojík a po ledech teplou sprchu, absolutní luxus. Spacák není třeba.
Podmínka: nebyla nejlepší, počasí teplé a slunné
Účastníci: 11 statečných

Státnice hotové, za dvě hodiny sraz na Skalce, tak jo! Dost času zabalit vše potřebné i nepotřebné (protože až před chatu se dá dojet autem). Dostali jsme heads-up, že vaření na plynových vařičích nepřipadá v úvahu, takže kdo doma našel elektrickou plotýnku nebo konvici, přibalil ji. A hurá vyrážíme. Navigace ukazuje tři minuty do cíle, když tu náhle – zákaz vjezdu. Po chvilce zmatkování, snahy objet první zákaz vjezdu, příjezdu k jinému zákazu z druhé strany a telefonátu s Petrem se ukazuje, že minimálně v zimě platí: oprávněný = ubytovaný.

No jo, v chatičce již sedí osazenstvo prvního auta a vínko teče proudem. Jsem ráda, že mám řádnou oslavu, ale víme, že ráno chceme být hlavně použitelní na ledy a náplní večírku je tedy plánování cest. Ale vzhledem k tomu, že sníh na celkem vysokých kopcích okolo ubytování není k nalezení, obáváme se stavu ledů. Shodli jsme se na prvním rozlezovém dni v aréně Eiswelt Taschachschlucht, kde majitel nechává ledopády uměle natéct. To je celkem výhoda této oblasti, když se jinam nedá. Vstup je zpoplatněn ve výši 10 €/den/osoba. Řešíme také, kdo by rád tahal. Týden zpátky jsem si říkala, že to rozhodně chci zkusit – jenže pak se na Discordu rozjela diskuze o tom, co se stane, když ti po pádu vydrží mačka v ledu, no, a tak jsem o tom začala trochu přemýšlet…a najednou jsem se do toho tak nehrnula heh.

Naše auto trochu nezvládlo najít cestu do arény na první dobrou, ale alespoň jsme si udělali krásnou procházku a podívali se v oblasti na divoké ledopády (průvodce https://www.climbers-paradise.com/eisklettern-pitztal/ 40 a 41), které opravdu nevypadaly moc natečeně. První den jsme strávili úplně vzadu v aréně na fajn krátkých jednodélkách (všechny cesty mají do 30m). Nikomu se nic nestalo, jen Lucka zjistila, že turistické mačky a skialpové lyžáky moc nejdou dohromady, a tak si lezení užila řekněme intenzivně, jelikož mačky neustále padaly. Také jsme se obě přiučily, jak se vlastně slaňuje na dvojčatech. Lezla jsem s Vojtou K., který si odvážně natáhl cesty. Obtížnosti podle průvodců WI 3-5. Bylo supr, že jsme tam mohli být se všemi pohromadě.

Večer se už začaly plánovat vážnější projekty, skupinky se rozhodovaly pro různé vícedélky. S Wigwamem a Vojtou K. jsme se dohodli na rychlou trojku na Klockelefall. Ráno jsme se snažili vyjet velmi brzy, ale stále nás čekal hodinový dojezd na parking. AHA! Parking skoro plný a již ze silnice vidíme, že Klockele nebude úplně vončo, v první polovině krásně vylézala skála bez známek ledu. Teoreticky bychom to zvládli přelézt... ale jestli bychom to i chtěli, to je otázka. Pohled vlevo odhaluje Lubisfall, který jsme taky měli v merku – akorát na něm vidíme zástup mravenečků rozesetých po celé délce ledu (360 m z 460 m natečeno). Voláme Jiřímu, aby věděli, jaká je situace, a sami řešíme, jestli se připojit do fronty.

Jasně že jo! A vyšlo to docela dobře, akorát jsme tam vydupadli kraťoučký nástup, připravili jsem se, a dvojička bušičů před námi už dolézala první délku. Byli rychlí a naopak ostatní za námi zase pomalí. Čekali jsme akorát u druhé/třetí?, prostě té nejdelší délky 60m. Tam nám vyšlo lano tak tak, a štandovalo se na šroubech. Jinak byly k dispozici stromky. Kluci se střídali v tahání, já jsem se odvážila na pro nás poslední délce (rozuměj pár metrů, vzhledem k nedostatku ledu konec metrově už moc neodpovídal průvodci), kde nás zrovna míjel na pohodku solo lezec, ale wow! Hlavně nám celou dobu krásně svítilo sluníčko a byl to nádherný výlet. Chci víc!

Dolů jsme sešli okolo podle mapy a vyzvedli si věci z pod ledopádu (zkratkou kolem Klettergarten Richi’s Wall). Wigwam nás u auta nalákal myšlenkou na rakouský gastro zážitek Kaiserschmarrn. Zastavili jsme v lokální restauračce, a i když neměli kajsršmarny vybrali jsme Germknödel a výbornou polévku (na místní poměry za pár kaček) a odjížděli jsme velmi spokojení. Lucka ten den měla také tahací premiéru, tak jsme se večer na pokojíku radovaly.

Pak jsem zjistila, že jsme ve výběru ledopádu měli opravdu štěstí: ostatní posílali podivně zasněžené a travnaté skály s minimem ledu či říkali, že nic moc a stoupali hodinu pro nic (např. ledy Wiese). Danovi se ještě podařily urazit dva přední hroty na jedné mačce, čehož si tedy všiml až na ubytku.

V neděli již odjíždíme se všemi věcmi, ještě dříve, protože všichni chceme odjíždět krátce po poledni. Lucka s Jiřím a Erikem spěchají na Lubisfall a my ostatní jedeme zase do arény. V 7 ráno to vzadu ještě kropí vodou, tak zůstáváme na začátku. Wigwam nám natáhl libovou a dlouhou cestu, co jsme si poté všichni také vylezli. Hned pod mostem si Vojta K. natáhl tu krátkou údernou kolmici a led tam byl poctivě tvrdý. Hned vedle nás cizí borci vylezli supr přelez na záclonku a necháli nám to tam, tak jsme vyzkoušeli i delikátní lezení. Mezitím ostatní již lezli vzadu, zašli jsme tedy na skok za nimi. Kolem jedné odpoledne jsme společně vyrazili do aut. Již jsme byli rozmazlení restaurací, chtěli jsme zase, ale tentokrát blbý – je čas mezi obědem a večeří + neděle, takže to zapichujem se skupinkou z Luibisu v mekáči a sdílíme zážitky.

Průvodce jsme měli tištěné a online, občas se liší.