Májová Tisá
Rubrika: | Reportáže z akcí |
Autor: | Tok |
aneb jeden sud nestačí
Pátek čtrnáctého a dlouhoočekávaná Tisá jsou konečně tady. Nevalná předpověď činila některým sportovněji založeným lezcům vrásky na čele, společenská sekce se naopak těšila na plně využitý víkend. Nutno podotknout, že kromě jarního pískovcového rozlezení byla v plánu zejména oslava narozenin Lukáše, Bidla a Hoe, kterým bylo dohromady celých 88, a Lukáš dokonce slavil kulaté výročí.
Velmi překvapivé bylo, že naše posádka ve složení Svačinkář Tok, Mrcasník Pojídač a Thomas Mallary dorazila ke známé chalupě už jako druhá. Právě včas na to, abychom nedočkavému Lukášovi stihli předat společný dar, pípu, kterou oslavenec velmi ocenil a neobyčejně rychle zužitkoval (vše zdokumentováno na videozáznamu). Svijanský máz tekl proudem a počet hostů utěšeně narůstal, až dosáhl přibližně třiceti.
Někteří jedinci se dokonce ještě večer odebrali provozovat činnost, kvůli které sem podle jejich slov přijeli. Ostatní se bavili u libého zpěvu Hrba a dopomáhali vyprazdňování sudu. Nutno podotknout, že tradiční šenkýř Pio se této role ujmout tentokráte nechtěl. Chalupa, která zpočátku praskala ve švech, se pomalu vyprazdňovala a většina stolovníků se odebrala spát dokonce ještě před půlnocí.
Následující dopoledne nejsem schopen příliš popsat, jelikož se mi podařilo zmeškat odchod téměř všech kolegů. Existuje však důvodné podezření, že šli popolézat do skalního města. I já jsem šel popolézat, o tomto tématu (pohybu nahoru a zase dolů) však již bylo řečeno tolik, že to zde nemá cenu podrobněji rozebírat- požádejte jiného zpravodaje.
Kolem druhé se rozpršelo, což značně omezilo možnosti jiného vyžití, než sezení v chalupě. Někteří se pokusili o výlety, biograf či odjezd na Srbsko, byli však v menšině. Část večera byla věnována nováčkovským testům a zdravovědné přednášce v podání Filipa. Pokud jsem byl správně informován, test neudělal pouze jeden nováček.
Šenkování se ujala malá Turčata a hudební sekci posílila partička ústeckých lezců. Ne všichni však věnovali pozornost kytaře. Jeden ústečák se zaměřil spíše na lahev fernetu a na výsledek nebylo nutno dlouho čekat. Silně znečištěné druhé patro počišťovali kolegové až do půlnoci. Postižený (či potupený) se vypařil beze stopy za kuropění.
Následující mokré ráno řádné lezení neumožňovalo, přesto se však k domovu odebrali pouze někteří. Utvořila se zejména silná výletní sekce a sekce Anglický parčík mířící na tvrdý písek. Obě skupiny se měly sejít později odpoledne, přičemž část výletníků přislíbila, že se v parčíku staví na jedno. Opomněl jsem totiž podotknout, že náš oddíl je již s to za víkend vypít 2 sudy, nicméně na malém zbytku bylo třeba zapracovat ješě během neděle. Vítanou pomocí byl T.Mallary, který po třech desítkách málem usnul v pětkové cestě coby prvolezec.
Když byla bečka Dopita, odebrali jsme se k domovu.
(Pokud někdo zvládl dočíst až sem, pak opravdu blahopřeji. Nemaje schopností redaktůrka, se psaním této vaty k fotkám poněkud zápolím :-)
Vytvořeno: | Tok | 19.5.2004 10:36 |