Bořeň – lezeme na severu, východě a západě

UPDATE: Když jsme tam byli v červnu, Chata pod Bořní nebyla otevřená, proto se nespoléhejte na točené pivo ani hotovky. Provozovatelka je údajně nemocná. Jakmile bude zase při síle, hospodu otevře.

Pokud nepočítám nováčkovské zkoušky, které probíhají zpravidla na Biskupské stolici, Humanita leze téměř výhradně jen v jižním prostoru Bořně. Je to škoda, protože zbylé tři světové strany nabízejí řadu pěkných a dlouhých výstupů, které ty jižní mnohdy předčí. Rozhodl jsem se proto uspořádat oddílovou akci na Bořni. Zkušenější, kteří se nebojí spár, si přijdou na své především na severu a východě, nováčkům lze doporučit mj. pěkné a jednoduché výstupy v západním prostoru. Na druhém konci lana pak může trénovat spáry každý.

Vyrazíme v pátek po práci. Zájemci se pište na konci článku. Dorazit však samozřejmě lze i v sobotu, případně na den v neděli.

Spát budeme klasicky na jižní louce, pokud se do té doby nezmění konstelace v nitru jejího majitele a neučiní kroky, které by nás od toho odradily. S sebou nezapomeňte dostatek vody na celý víkend, studánka je nefunkční. V krajním případě lze zajet do Bíliny, ev. si koupit lahvovou vodu v Chatě pod Bořní (hospoda bohužel nedisponuje pitnou kohoutkovou).

Občerstvit se můžeme sami u ohně, případně navštívit Chatu pod Bořní, kde mají točené pivo a hotovky. Obsluha je milá, ochotná a neobvyklá. (Jednou jsem se zeptal srdečného číšníka, zda je hospoda zisková. Údiv v jeho tváři ve mně vyvolal pocit trapnosti nad hloupostí položené otázky. "To samozřejmě ne!")

Doporučené výstupy

Vybírám jen několik oblastí a cest, které jsem buď sám absolvoval, případně na ně mám pozitivní reference.

Severní prostor
Lezení povoleno od 1. července vyjma Severního komína, kde platí celoroční zákaz.

Nejvýznamnějšími skalními útvary jsou Severní stěna a Polední pilíř. Všechny cesty až na pár výjimek mají spárový charakter, pilíře mezi jednotlivými spárami jsou většinou příliš hladké na to, aby se po nich dalo lézt. Severka je nejvyšší stěnou na Bořni, vedou na ni zhruba třídélkové výstupy, z nichž většina je sedmého stupně obtížnosti. Jsou zde však i jednodušší cesty:

Stará cesta (Severní hřebenovka), 6-. Mnohými nazývaná jako nejkrásnější cesta nejen na Bořni, klasika všech klasik. Zalezete si ve spáře, komíně a uplatníte i ty největší friendy. Polezete po hřebeni s jedinečnými výhledy a čeká vás i stěnka bez stupů a chytů. Absolutní TOP.

Dvojspára, 5+. Od třetí délky se spojuje se Severní hřebenovkou. Rovněž moc pěkná cesta.

Cesta kamarádů, 6+/7-. Obtížný, silový, avšak vzhledem k řadě možností zajištění relativně bezpečný výstup. V cestě jsou k potkání ztrouchnivělé dřevěné klíny.

Dále jsem vykoukal ve stěně dvě cca sedmičkové spáry, které jsou takřka sportovně zajištěné borháky (staršího vzhledu), nadšenci mohou otestovat (ale sám jsem to nezkoušel).

Z Poledního pilíře vás čekají nádherné výhledy na Severní stěnu, uvidíte ji v celé výšce, což se vám ze země nepoštěstí. Vede zde několik pětek a šestek, avšak je potřeba být opatrný a nenalézt bezhlavě do ledazčeho. Zkušenějším spárařům lze doporučit cestu Metla za 6, která vede výraznými neckami hřebenem pilíře. Cesta není jednoduchá, avšak výborně zajistitelná (stejně jako většina spárových linií na Bořni), v krajním případě lze tedy posedět ve friendu.

Východní prostor
Lezení nově povoleno celoročně

Na východě stojí za návštěvu Východní stěna a hřeben, po kterém vede vícedélková Východní hřebenovka.

Nejkrásnějšími výstupy Východní stěny jsou:

Necky, 5. Krásná dlouhá cesta vedoucí výraznými skalními neckami. Zajistitelná po metru, čehož určitě využijete. Cesta není zrádná ani příliš obtížná, avšak od začátku až do konce budete poctivě lézt. Vždy však budete mít dost energie na založení jištění, cesta není silově náročná.

Děčínský odkaz, 6. Krásná spára, není zadarmo, není však obtížnější než Teplická na jihu. Občas je potřeba pohledat, kde se chytne žába.

Zvonivá, 5

Lze absolvovat i několik dalších pěkných lehčích či těžších výstupů.

Východní hřebenovka. Orientačně obtížnější výstup. Užijete si dumání nad tím, kudy vlastně lézt. Cesta má přibližně 3 - 4 délky a velmi špatně se hledá nástup. Zájemce k němu dovedu. Lezecky se nejedná o náročný podnik, ale nesmíte se nechat zaskočit krátkou spárou či třímetrovým úzkým komínem, který však lze přeběhnout i stěnově.

Západní prostor
Lezení povoleno celoročně

Za návštěvu stojí Skautská věž, Bílá stěna, Píšťaly a Varhany.

Na Skauta vedou jednoduché cesty, vhodné pro nováčky, i obtížnější cesty. Z věže je pěkný výhled.

Na Bílou stěnu vede několik i jednodušších výstupů vhodných pro nácvik lezení po vlastním, avšak dolní část stěny je méně kompaktní, proto je potřeba lézt opatrně.

Po cestičce, která obchází Bílou stěnu směrem doprava nahoru, se dostanete k neobvyklým skalním útvarům, které připomínají útlé pískovcové věže. Především na Varhany vedou krásné cesty, z nichž ty pilířové jsou především prvních cca 6 metrů náročnější na morál. Vybírám cesty na Varhany, které jsem sám lezl, zdaleka tím však výčet pěkných výstupů nekončí:

Pravý pilíř 5+. Nádherná, vzdušná, charakterem lezení i obtížností srovnatelná s Čimou na jihu.

Spára 4+. Pěkný, jednoduchý výstup s řadou možností na zajištění. Vhodné pro nováčky jako trénink lezení po vlastním.

Jednoduché výstupy horského charakteru vedou na Biskupskou stolici od západu.

Kdo jede:

Luk, Martin
LuSKA a Roman jedou opékat párky, pokud projdeme technickou máme 2 místa v autě (už nemáte, jedu s váma já (Luk) a můj spolulezec)
Luke
Evka - pokud seženu spolulezce
Víťa, ZuLu