Humanita Diskuse

Díky za tip, prozkoumám to. Proháněl jsem při zjišťování kdejaký vyhledávač, ale zkoušel jsem spíše, jestli se někdo nevytasí s nějakou obskurní leteckou společností (s podobně zajímavou procentáží nehodovosti i zemí původu), kterou pelikáni či jiní v hledáčku nemají. Asi se budu muset holt smířit s tím, že je to dál než Bruntálsko a zaplatit více.
Tím ale nechci tvrdit, že Bruntálsko je méně lepší než Tibet. Nebo cokoli jiného. Právě naopak. :-DDD

Zitra bych mela dorazit na vernisaz fotek a CHSky budu mit s sebou, kdybyste nekdo ve ct treba nemohl, nebo proste uz uz ji chtel mit

Když dojde na pobíhání bez maček, tak na sněhu i na skále dost kloužou. Když s tím budeš počítat, tak se to v nich nějak odchodit dá, ale žádnej med to asi nebude.

kanady jsou zvláštní boty. takové vojenské. příprava na předminulou válku a těžko na cvičišti, lehko na bojišti. ne snad, že by koncepce celoroční vysoké obuvi s kombinací šněrování a řemínků byla nějaká úplně špatná, to ne, je trošku zastaralá. a pak druhak. mizerný použitý materiály. lisovaná popírová useň. guma v mrazu křehnoucí. stejně tak jako vojenský mantly z kopřivovejch vláken (všecky normální armády západního bohatýho světa už patnáct dvacet let maji zimní mundůry z goretexem či jinou bebránou, ovšem s výjimkou gerojíčeskoj armii naší a bratrské slovenské).

no ale nakonec nic proti kanadám, počítejme však s lehkým diskomfortem, asi to chce za žádnou cenu nesundavat mačišťata bysme někde nehodili tygra a každý ráno pečlivě mazat papír vojenskym černidlem aby to neproteklo, no a nakonec to chce větší vobuv a vonuce, páč je v těch škrpálech docela kosa, zvlášť, když se nárt přiškrtí řemením od mačišťat.

Chacha, kanady klouzou i v metrovym prasanu, na klouzani jsou to nejlepsi boty na svete ...
Doporucuji dustojnicky s rovnou podrazkou (jestli jeste existujou), jako mlady chlapec jsem v nich vystoupal na jakysi ledovec ve Skandinavii a byla to fakt sranda ...

zato hlavní a vlastně jedinou devizou kanad je láce.

pro velmi spořivé doporučuji starou ruskou fintu: lezení ve trojčlenném družstvu, trojice je trenérem vhodně složená, a to skalní lezec (60 kg, 172 cm, noha 41), ledový lezec (70 kg, 180 cm, noha 43) a nosič (80 kg, 190 cm, noha 45). tato trojice používá 3 páry černých gumových holinek velikostí 42, 44 a 46 a jeden pár čínských tenisek velikosti 40. holiny mohou být buď o číslo větší než noha ve spojitosti s vonucemi zateplenou expediční obuví nebo ve velikosti o číslo menší než noha druholezeckou lezečkou. tenisky pak mají funkci lezeček pro skalního specialistu. a toto jsem si nevymyslel, tak se skutečně kdysi na kaukazu lezlo.

takhle to vypadá jednoduše, ale zas tak jednoduchý to není. dá se letět peking, Chengdu a z chengdu autobusem nebo letět. pro povolení je vždy jednoduší letět. kromě toho budeš muset pravděpodobně přes nějakou místní cestovku v chengdu získat povolení pro vstup do tibetu. v podstatě to celý není problém, ale je to dost drahej vejlet. cestování do a po tibetu není rozhodně student friendly.
kromě toho je lepší jet ve skupině po 4 lidech - dá se jednoduše najmout na lokální cestování jeep. jinak to po našich zkušenostech nemá cenu, pokud nechceš zevlovat v okolí lhasy

Nechystáte se někdo tento týden na stěnu do Holešovic v rozumnem popracovnim čase např od 18h?

Děkuji za chmurné předpovědi. Vážím si toho, že jsem vám ani nemusel platit ta piva. Tak asi vyzkouším kombinaci holínky-čínské tenisky (kterými nahradím onuce a ušetřím tak hmotnost i prostor).
Když už jsme u toho, umíralo tenkrát více ruských "spořivců" než dnešních vysondovaně nabušených neznahoralů?

Díky za rady. Co se cesty do Lhasy týče, doufám, že kamarádovo info o ceně vlaku nelže (přijatelných 50 USD za sedadlo, méně přijatelných 100 za lehátko a o dost více málo přijatelných než málo přijatelných 140 za postel). Otázkou je, jestli má smysl poznávat Čínu dvakrát dva dny a dvě noci durch jen skrz zamlžená okna. Problémy ale prý spíš bývají při snaze cizinců o koupi lístků, v Respektu se J. Pašmik nedávno vytasil s historkou, že nějakou holanďanku uřednice u okýnka poslala 4krát do řiti, a teprve po pátém vystání nemalé fronty jí ťiket prodala.
Každopádně - myslíš, že bys mi na sebe mohl dát nějaký kontakt (nejlépe majl), abych Tě za pár týdnů mohl oblažit telefonním seznamem konkrétních otázek? Věřím, že netoužíš po ničem jiném, ale slibuji, že nebudu psát extra voloviny. Zde jsem Tě totiž nenašel v žádné z mnoha kategorií členů.

chystam se. Filipsi uz jsem te nevidel 100 let!

Tak, kdyz bych nebyl lichej, tak bych se nekdy rad pridal, ale moc mi to nepoleze.

Tady je pár kritických postřehů ze včerejší vernisáže fotovýstavy. Předesílám - jsem rád, že se fotosoutěž v Humanitě co dva roky koná; jsem si jistý, že Kubu kritika neotráví, neb je jistě zvyklý na jiný kalibr; a že letošní ročník soutěže nebyl výrazně horší ani lepší než ročníky předešlé, nicméně měl své (trochu zbytečné) mouchy.

Masařky:
* Snímky, které nezůstávají vystavené trvale měly být vyvěšeny alespoň dočasně během vernisáže. Nakonec chaoticky kolovaly po místnosti, předávány z umaštěné ruky do umaštěné ruky nad talíři s jídlem. O tom, že by se člověk na fotku zadíval, mrknul se z odstupu na různé snímky, prostě si prohlížení vychutnal, nemůže být ani řeč. Nedůstojné a vůči autorům neomalené.
* Fotky na zdech na tom nebyly o moc lépe a to mělo jít od best of! Divák na ně mohl mžourat ze dvou metrů přes stoly a u většiny mu to bylo houby platné, protože byly beztak ve tmě. Nejvíc dostaly na frak asi Ivčin Mordor (fotografie v tmavých tónech nešťastně prezentovaná na černém podkladě a pověšená v tmavém koutě - a teď si, diváku, lámej hlavu nad tím, co je na fotce tak pěkného, že vyhrála) a Radkův snímek Bidla na Mařence (zazděný v naprosto temné chodbičce, kde už nikdo fotku ani nečekal a pár lidí se o ní i bezděky opíralo).
* Úsměvný byl krach promítání. Kolikrát se komukoli z nás už stalo, že se při nějaké prezentaci zasekne počítač, zjistí se že donesený přístroj nekomunikuje s projektorem, nejde přečíst jindy spolehlivé CD? Kdy už se konečně poučíme, že spoléhat na hladký chod výpočetní techniky se nevyplácí?
* Naopak k pláči byl výkon Kuby jako řečníka. Představovat členy poroty jako: Renda Jakl, hehe, to je ten, co musí hlídat děti, protože mu utekla žena, hehe, třeba si ho někdo pamatujete, hehe. A tohle je Petr Králík, ten co říkal, že všechny fotky jsou hnusné, hehe. Vyhlašování vítězů nebylo o nic lepší: ...cenu vyhrává Hanka, hehe, to je koupený. ...vyhrává Bidlo, protože má největší formát, hehe. ...ta vítězná fotka to je támhle ta, jak má to hnusný pozadí, hehe. ...zase Ivča, ta už to má předplacený, hehe. Stejně nejapný komentář dostala každá předávaná cena. Otázkou zůstává, proč vítězům dávat takové dárky, když je o jejich zbytečnosti a bezcennosti přesvědčen sám hlavní organizátor.
A pro jistotu, každý rádobyvtip zopakujme třikrát, ať si to všichni užijou.

Malé mouchy:
* Počet lidí, kteří na vernisáž přijdou, se asi odhaduje těžko. Včera nastal jeden z možných extrémů - lezli jsme si tam navzájem po zádech, takže na fotky nebylo ani vidět, člověk si stěží objednal něco na zub a pak to za šťouchání lokty honemhonem zkonzumoval, těžko si popovídat o fotkách, když neslyšíš vlastního slova.
* Trvale vystavených snímků zůstává poměrně málo.
* U snímků chybí informace o soutěžní kategorii a označení vítězných snímků.
* Na web jsou snímky jednoduše nasypané, bez autora, bez popisu, bez označení vítězných, je to tak dost jalové. Obligátní drby však v článku nechybí.

Stranou musím nechat pro mě již tradičně nepochopitelný verdikt poroty, neb tomu asi nerozumím. Díky fotografům za nádherné snímky! Některé (a není jich málo) mě opravdu berou.

Nikoli z důvodů rodinné solidarity si dovolím s Pionýrem v mnohém souhlasit. Zejména v tom, že vernisáž by mohla mít nejen výtvarnou, ale i slovesnou úroveň (zvlášť když ji organizuje ten, kdo se živí psaným slovem). Kravat zapotřebí není, ale když už se fotosoutěž koná jen jednou za dva roky (a jedná se v podstatě o akci nadmíru společenskou a v rámci oddílu i prestižní), tak bych z ní ráda odcházela s podobnými pocity, s jakými odcházím z kulturní akce.
A ještě si rýpnu do porotců. 2. místo v kategorii portrét je podařená fotografie Jani s teď už slavnou poličkou. Chápu, že absence výtvarně podobných snímků vyzdvihla kvality právě tohoto. Ale ocenění na humanitní soutěži podle mého spíš otevře brány hezkým, kvalitním a zajímavým fotkám, které však budou postrádat to, co je Humanitě vlastní. Mým názorem je, že měli porotci celou kategorii raději zrušit, když se jim jiný snímek nelíbil, protože kritéria naší soutěže by neměla být jen estetická. (Teď se projevil můj nefalšovaný outdoorový šovinismus, ale je to šovinismus namířený proti porotcům a nikoli proti té fotce, která se mi docela líbí).

a šokující důkaz globálního oteplování!
Čtěte v kalendáři:

Kritika je oprávněná. Jenom pro vysvětlení a pro následující organizátory:

* Krach techniky byl zaviněn několika organizačními zmatky. Nejprve nám byl slíben prostor na promítání, poté o víkendu odřeknut, poté zase potvrzen. Do toho jsem ještě já zapomněl fotky na CD-ROM přivézt s sebou.

* S tím souvisí i nedůstojné vystavení všech neoceněných fotek. Měly původně viset ve vedlejší volné místnosti, kam jsme se měli přesunout na promítání. Nepodařilo se a v hlavní místnosti nebylo, kam je pověsit.

* Ohledně prezentace fotek - organizátor příštího ročníku se musí rozhodnout, zda to bude spíše společenská akce (jako dosud), nebo spíše výstava. Ve výstavním prostoru budou fotky samozřejmě daleko líp vidět, ale nebudeme si tam moci dát pivo. Tenhle problém se týkal už předchozích výstav s výjimkou patra ve Vystřeleném voku.

* Počet lidí, kteří na vernisáž přijdou, nikdy neodhadneš předem. To byl problém i všech předchozích výstav.

* Soutěžní kategorii a dokonce ani umístění v soutěži jsem do popisků nepsal, protože mi to připadá, že je to spíš naše Humanitní vnitřní věc, kdežto veřejnosti co se na fotky přijde podívat, je to šumafuk. Výsledky byly řečeny při předávání cen a napsány do internetu.

* Komu se nelíbí verdikt poroty, nechť se přijde na fotky předem podívat a vyslechne si, co o jednotlivých snímcích říkají porotci. Dokonce se může stát i porotcem, jak již dva ročníky inzeroval napřed Kuba K. a potom já.

* Že mé vystupování není někomu po chuti, s tím nic nenadělám. Musí se toho zhostit někdo jiný. Samozejmě vystupuji jinak při předávání cen v Puppu a jinak v Karavanseráji. Předpokládal jsem, že se většinou dobře známe, a že publikum zajímá, proč a kdo jednotlivé fotky vyzdvihnul a jiné nehodnotil.

* Internetová prezentace na Horydoly je lepší než na Humanitě, protože prostě je k dispozici lepší systém. Ve tři ráno jsem nebyl schopen vypisovat do každého políčka, které se pomaličku načítalo, jméno autora/autorka a název fotky. Zvláště když mnohdy názvy fotek chyběly. Urychlilo by to zaslání elektronickou formou (většina fotek byla focená na digitál), ale to udělalo jen několik lidí.

Nojo, Deny, když vono nebylo z čeho vybírat. Všechny ostatní fotky v kalegorii portrét jsou fakt špatný. Petr Králík ještě poukazoval na Matěje s brýlemi, že je to zajímavý spratek, a Renda Jakl dával bod za holuba nad Bárou a Radkem. Oba ale dodali, že jsou to přesto špatné snímky. Večer jsme to podrobně rozebírali s Bidlem a Píťou a důvodem špatné úrovně v portrétní kategorii je zřejmě jednak obtížnost focení dobrých obličejů a zároveň prestiž lezecké kategorie, kam směřovala většina nejlepších fotek.

Nerad bych se v kritice nějak moc vyžíval, jen stručně:
Výsledky sice na webu napsány jsou, ale kterápak z připojených fotek to je? (můžeš hádat 70x) Se svým vystupováním cosi naděláš, kdo jiný by měl? (Můj názor ber jako informaci, že minimálně na jednoho z posluchačů je těch familiérností příliš.) Pomalá práce s humwebem? Podle mě je lepší vyvěsit fotky s dvoudenním zpožděním, ale hezky, než ve tři ráno, ale blbě.

Jedna technická - fotka Otíka je tam 2x, nepřeplácla nějakou jinou?

Proti verdiktu poroty neprotestuju. Jen konstatuju, že jsem mimo její vkus. Moje poznámka byla úplně mimo mísu a faktické připomínky, neměl jsem jí tam psát. (A členem poroty jsem být nechtěl, protože jsem hodlal cosi vystavovat.)

Až najdu čas, doplním jména lidí i fotek. Myslím, že pžesto je lepší dát něco hned a doplnit později, než čekat, až bude čas. (Jména jsou v Horydoly, protože tam jsem je mohl napsat jen jednou a poslat to do systému najednou.)

To chápu. Doufám, že jiní zase chápou, že soutěž by měla být soutěží Humanity a věcí úzce souvisejících. Asi je to otázka profesionality vs. xenofobie. Příští ročník to může vypadat tak, že tam bude spousta vynikajících (i uměleckých) fotek, akorát už jen polovina z nich bude opravdu oddílová. Což je sice skvělé, ale já bych ročenku plnou skvělých článků na téma "Dějiny a současnost exilové arménské literatury" asi taky nechtěla. Přeháním kvůli jedné fotce, já vím, ale mě prostě strašně naštvalo, že musím poslouchat kecy o tom, jak se porotě nic nelíbilo, a na tom, co se jim líbilo, se jim nelíbila polička...