Humanita Diskuse

Jaja - pojeďte drsňáci. Alespoň nebudu mít jako jediný depresi, že tam nic nevylezu.

Pojeď do Labáku / Saska. V pátek má ještě popochcávat a jak celý týden prší, bude v Ádru mokro.

No tak ja sebekriticky uznavam, ze jsem posledni dobou byl vic na preklizce, nez venku, ale slavny soude smiluj se, jiz v nedeli to napravim.... Taky muzu nekoho nabrat v Decine v NE rano, s Ondrou jsem tak uz domluveny.

A to je jako všechno? Tady už je to snad jako na tom Lezci. Místo lezení se jenom kafrá na diskusi...

souhlasím. taky jsem začal používat australskou švýrykajtskálu, páč ty čísla vypadaji mnohem lépe. che, kam se hrabe wondrboj s djedenáctkama, já bez pravidelného tréningu lezu třináctky.

Tak lehký neznám. Nemá cenu je lézt.

Ahoj, na ukonceni meho pobytu ve spanu, jedeme na 10 dni po Baskicku a tak kolem. Jen jsem se chtel zeptat na nejaka doporuceni v Rodellaru. Kde spat a tak. Nejake pekne cesty co pusti, znate to ale, zadne tezke, tak kolem 8a.

Ahoj, v patek velmi pozde vecer ci v sobotu rano mam v aute 2 mista z phy do Adru, v utery odpoledne to same v opacnem smeru. Pokud by v Adru melo prset, pojedu do Labaku a opet mam 2 mista. Ale ono urcite prset nebude

Budu si tě někdy muset líp prohlédnout. Nějak si tě né a né představit

Odjezd: Merboltice v neděli ráno. Do Děčína na vlak a z Děčína avtamabilom na Labskou stráň. Když budeš v neděli ráno v dědině, klidně tě svezu, takovej jsem dobrák

http://www.merboltice.cz/

Mohl-li bys mi sdělit, odkud přesně vyjíždíš, mohl bych Ti já zase zase nabídnout 73 kg závaží s mírnou formou a kratičké (50m) lanko.

To nevím, zatím som neublížil ani muše ani sauně...

moc vtipný. ale miška cherigiani lezl své prásky skutečně v holinách, pravda, uřezaných nad kotníkem. dokonce vznikl kavzakzský koncept družstva 3 horolezců o různé fyziognomii se 4 páry holinek. chlapisko jak hora na nošení batohu, brodění ledovcových říček a podstavec pro živý žebřík, střízlík na technické lezení, normální vzrůst na lezení klasické. holinky byly buď sněhové boty nebo lezečky, podle toho, kdo si je obul.

...zapomněl jsem dodat, že konopná lana byla v Sovětském svazu v té době poměrně vzácná a proto se sovětští pionýři celou cestu pouze drželi za ruce...

Pro vaši informaci: sovětští pionýři vylezli na Pik Lenina u příležitosti 20 výročí VŘSR s ještě skromnějším vybavením. Veškeré horolezecké oblečení si zhotovili z pytlů od brambor, které vycpali výtisky Pravdy a Nového komsomolce. Místo cepínů měli zkrácené motyky. Na nohou měly onuce vycpané slámou a impregnované vyjetým olejem. Místo ledovcových brýlí používali svářecké štítky. Tohle nemůže nikdo trumfnout!

Konecne neco zajimaveho v teto diskusi. Jak se mota onuce?

Prijedu jen na nedeli (ne z Prahy), zavolam predem, kde vas potkam. Rad bych se vsocnul k nejakemu spolulezci.

jsem si vzpomnělo na Kugyho, kterak ke stáru napsal, jak by se mu líp chodilo v tom novém vynálezu, ve svetru, ale že ten lodenovej plášť stačil. a kdyby měl jako mladík spací pytel a petrolejový vařič...

za dobrýho počasí lze akci šamonice absolvovat v oblečení, které nakoupíš do dvoutisícovky na stánku v tržici. plus pohorky, samozřejmě - ale rusové dělali na středoasijskejch pěti až sedmitisícovkách docela hustý akce v gumovejch holinách největší velikosti - ale byli na tom líp, dneska si mládeš neumí ani pořádně namotat onuci.

Ještě jedna drobnost: Ať si každý jede kam chce a jak chce. Ale ať si nestěžuje...

1) Že Tě první den bolí hlava, nebo je to špatně, není výšková nemoc. To je normální jev při aklimatizaci a někdo to cítí už i v Tatrách. Dvě nejlepší nováčkovské akce byl Bergell a Brenta. Tam se nespalo o moc níž.

2) Vyspíš se na normální karimatce v normálním spacáku. Nejedeme do Antaktidy. Do stanů se nějak rozdělíme (stejně jako se vždycky rozdělíme do aut).

3) Vezmeš si na sebe svetr, šusťákovku a lyžařské rukavice. Bude to méně pohodlné, než softshell, goráč a neopren. No a co?

4) Horolezectví je dobrodružství, poznávání nových hor, někdy sebezapření a nepříjemné zážitky. Nikdy není dost peněz na pohodlné vybavení, bydlení, jídlo a cestování. A přesto je to krásné. (Mimochodem, vzpomínám si, že moje první hory s oddílem byl Kaser, ale kvůli sněžení jsme za týden vylezli jenom já a Balú hřeben na Fleischbank 3, jinak nikdo nic. Druhý rok už jsme jeli právě do Courmayeru.)