Diskuse - odpověď na příspěvek

Předevčírem, když jsme lezli jednu z cest výběrového průvodce na Totes Gebirge (budu vyprávět později, vše skončilo nechtěným bivakem), říkal jsem si dávno po západu slunce na lámavé skále za 4- (ve skutečnosti o stupeň těžší), s batohem na zádech, v traverzu, s jištěním ve staré erární smyci a drže se pohyblivých vápencových kamenů založených v travnaté hlíně: "Tohle jsi už mockrát přežil, tak to přežiješ i tentokrát." A podařilo se. Oba stupy se mi odlomily současně, až když už jsem se držel o kousek dál v méně lámavých chytech. Stejně jsme nakonec zažili nejlepší adrenalin, když do nás z boku najeli ve sto padesátce policajti v civilu mimo službu na dálnici kousek před Prahou, asi proto, že jsem si je dovolil předjet. Jó život je boží!