Diskuse - odpověď na příspěvek

a to Bidlovi a Píťovi za protažení jednoho bojácného a líného žvanila cestou Weinertvant na Vexiertum (klas. VIIa nebo bez stavění u prvního kruhu VIIc). tato cesta z roku 1912 byla ve své době považována za nejvážnější čistě stěnový výstup saského pískovce a stále je ceněna pro exponovanost, délku klíčových pasáží a pouze občasné jištění - v "morálové" stupnici od P0 (francouzský styl) po p4 (zcela nejištěno) představuje solidní etalon stupně P3 ("nejtěžší pasáže většinou odjištěny, dlouhé odlezy, špatné nebo obtížně založitelné smyčky, výrazné nebezpečí těžkého úrazu"). byl to zážitek jistě pro všechny zúčastněné - Bidlo byl poprvé horním mužem při stavění, Píťa si vychutnával druhou délku jistě půldruhé hodiny, no a já se do podobných cest jen tak nepodívám. zajímavé je též slanění, slaňuje se obrovským komínem, a v něm je nutno se pořádně rozhoupat a kývnout se na polici a po ní odtraverzovat pro přesednutí, poslední slanění je děláno na 38 metrů, takže nechybí ani slézání komínem (naštěstí už ne tak širokým).