Ne, 2. srpna 2009 14:15
Na začátku jsme postupovali velmi slibně a rychle, ovšem od desáté délky se proklamovaná sportovka postupně změnila na klasiku bez jediného nejtu mezi štandy (Piolovi asi došel matroš), což podstatně zpomalilo postup. Prvolezci trvalo mnohdy více než hodinu dosáhnout nejištěnými plotnami a spárami k dalšímu štandu. V sedmnácté délce (6a) navíc přestalo být jasné, kudy vlastně dál, takže jsme se nakonec rozhodli pro pytel s tím, že tam po druhé
spát nechceme. Říkali jsme si, jestli jste se o nás báli, když kolem nás létaly ty šutry z kuloaru 
Každopádně do příště budeme muset na Mařence natrénovat rychlostní lezení po vlastním.
A jak dopadla Americká diretka?