Diskuse - odpověď na příspěvek

ostatně ohledně cepu do tater se dá odpovědět následujícně:
pokud je hnusně, nejde vystrčit nos a chlastá se, nejlepší cepín žádný, a ušetřenou energii nejlépe věnovat vynesení kvalitní desinfekce. jde-li sotva vystrčit nos a je-li v blízkosti rampouch (třeba ledy pod svišťovkou) a kvůlivá mlze a lavinovce se na něj chodí klofat každej den, potom jednoznačně rampouchové pochystátory. je-li tak nějak normálně, potom se devadesát procent aktivity odehrává po kolena v bílym svinstvu, a každej centimetr délky motyky a každej ušetřenej gram je výhodou, tedy votlučenej turisťák, který v drnu drží srovnatelně se zbraní za půl průměrného platu. je-li výjimečně krásně a po oblevě přijde mráz a azuro a běhá se při bezvětří po tvrdém sněholedu po předních hrotech, potom zase výhodou spíše zbraně než motyky. ovšem to se mi přihodilo celkem tři dny, a dle vyprávění místních pamětníků to byla situace zcela výjimečná, a ten týden v historii zapsán skonem asi desítky zimních lezců, konec února 1999.
z dlohodobé tatranské zkušeností (mojí, zkušenost a štěstí se mohou lišit):
20% času první případ
40% druhý případ
38% třetí případ
2% případ poslední
z toho plyne: jedeme-li někam, kde v blízkosti bývá led ku klofání (brnčála, slizák), potom to máme 40:40, tedy plichta. pokud někam, kde led není (téryhütte, rauberhütte), potom jednoznačně turisťárna.
ovšem můžeme si položit otázku, proč zrovna do tater. kromě nostalgie a dostupné průvodcovské literatury v řeči srozumitelné mě napadají jen argumenty pro destinace zcela jiné. ale proti gustu žádnej dyšputát.