Diskuse - odpověď na příspěvek

Viděl jsem jak Vrchlickými sady pochodují řady horolezců oděných v temných stejnokrojích s ostrými cepíny na sedácích a v helmách s emblémem červené sovy na černém poli. Šiky cepíníků dopochodovaly až k budově Jednoty a jejich skelety na dlažbě zazněly jako horská lavina hřmící nelítostně vstříc údolí. Tváře se obrátily k balkónu v prvním poschodí, kde za zábradlím obloženým tapiseriemi s výjevy z historie boulderingu stál urostlý světlovlasý mladík oděný v honosné uniformě od firmy Tilak. Vedle něj a částečně pod ním se, jak lano, na kterém někdo slaňoval přes půlloďák, úslužně kroutil jakýsi černovlasý kudrnáč. Když se celá Opletalova ulice nakonec ponořila do ticha tak ledového, že by ho neprorazily ani úplně nové Quarky, blonďatý jinoch, jež nebyl oholen pod nosem, promluvil hlasem jemným jako padající magnézium leč plamenným jako hořící stan:
"Kurva, kde se to tady zapíná. Co asi. Ten mikrofon, debile. Možná ti to ještě nikdo neřekl, ale já jsem největší chudák na Zeměkouli. Je to fakt smutný, já vím. Jo takhle. Co jsem to měl říct, do hajzlu? Aha:
Die saubere Humanität!
Die saubere Humanität!
Die saubere Humanität!."