Diskuse - odpověď na příspěvek

Díky za první ohlasy.
Raději bych volil formu dražby (bude větší legrace), kdyby nebylo zbytí (třeba velké množství zboží = příliš zdlouhavá dražba) tak bych se přiklonil k burze.
Půjde o soukromé věci. Pokud se oddíl bude chtít něčeho zbavit, tak to do dražby samozřejmě může dát taky.
Proč ne tělocvična? Bude to asi dost dlouhý - zaregistrování zboží, pak čas na to, aby si to zájemci všechno prohlídli, osahali, vyzkoušeli, pak vlastní dražba - 2 minuty na položku, to máme jen při 30ti položkách hodinu, nakonec vybírání peněz a vyplácení prodávajících; suma sumárum nejméně 3 hodiny. To už by chtělo trošku pohodlí, alespoň židle. Jinak bude hrozit to, že lidi budou odcházet domů a vydražíme houby. Kdyby však nebylo zbytí, tak by i tělocvična posloužila.
Věřím, že se dražba nakonec uskuteční a proto prosím prodávající, aby se zbožím tak konkrétně neholedbali (mně stačí počet kusů). Mohlo by se nám totiž snadno stát, že se věci rozprodají pod rukou ještě než vůbec poprvé klepneme kladívkem. Kdo je majitelem věci, by měla být při dražbě informace tajná (alespoň do té míry, jak to umožňuje to, že se stejně všichni známe a víme, čeho se kdo chce zbavit). Má to výhodu i pro prodávajícího - v dražbě má šanci na vyšší prodejní cenu než při zákulisním jednání.
Že by rada dražbu vysloveně odmítla, to ne. Ale úspěšně dělá mrtvýho brouka.