St, 5. ledna 2005 12:17
Báro, nemám co dodat. Skvělý. Je zajímavý, že stejné duševní stavy jsem měla také, když jsem asi před dvaceti lety jela Velkou Fatru na běžkách. A myslím, že si tím prošli i ti, co s námi začínali Silvestry na běžkách. Zajímavý je, že ten vztek na nepohodlí a bezmocné padání člověka přejde už ve vlaku a zůstanou super vzpomínky. Tož jsme rádi, žes přežila a dokonce s dobrou náladou. Teď už to bude jen stále lepší. Díky všem Fatrancům za další neopakovatelný konec roku.