Detail knížky

10 velkých stěn

Dnešní padesátníci měli dvě horolezecké bible: Hvězdy a bouře od Gastona Rébufata a Kuchařových Deset velkých stěn. Z nich pod skalami citovali celé pasáže a doma neustále pročítali popisy slavných stěn v Alpách. Při tom tušili, že se do nich nikdy nepodívají.

Nakladatelství Altituda po Rébuffatovi, kterého v roce 1996 vydalo Trango, tiskne znovu i Kuchaře. Po čtyřiceti letech tedy mohou vychutnat atmosféru knihy i ti, kteří ji nemají ohmatanou v domácí knihovničce.

S odstupem mnoha let, kdy je normální, že se horolezec podívá na předpověď počasí pro Evropu, a vyrazí na jakýkoliv štít, který ho napadne, je kniha najednou jiná. Text lze číst nejen jako střízlivé a přitom literárně excelentní líčení průstupů stěn, ale také jako dokument socialistické doby.

Popisuje techniku (se Zibrínem vylezli Eiger za použití jednoho cepínu), taktiku (z pískovců byl zvyklý lézt rychle, ale s rozmyslem) a způsob uvažování (Horolezec vždy více vzpomíná na to, s kým lezl, než co lezl.). Zároveň ovšem jakoby mimochodem popisuje historii lezení jednotlivých stěn a jmenuje špičkové horolezce, kteří se o ně pokoušeli. V hrubých obrysech líčí i samotné horské štíty a samozřejmě píše o samotném lezení. Někdy si neodpustí poznámku, která míří na kapitalismus jako přežilý systém.

Za tím vším je ovšem cítit, že literární ambice občas ustupují osvětě. Vždyť lezl v padesátých a na začátku šedesátých let, kdy téměř nikdo nemohl vycestovat ani do Německa na nákupy, natož pak třeba do švýcarských nebo rakouských Alp. Stylem se tedy kniha podobá dílům horolezce o generaci staršího Arnošta Černíka, který se podílel na psaní i této knihy.

Přes krásu textu se tedy vkrádá otázka: Jak se sakra dostal do Alp? Částečnou odpověď dává Cibulkův seznam spolupracovníků Státní bezpečnosti. Radan Kuchař je v něm zapsán. Jak to bylo ve skutečnosti, není veřejně známo. Tento fakt zanechává pachuť při čtení nádherného knihy.

K práci nakladatelství lze říci jen jediné. Nudí! Grafická podoba obálky je snad záměrně nezajímavá, aby si ji koupili jen opravdoví znalci. Šedivá nevýrazná fotografie autora neřekne nic mladším horolezcům, natož pak široké veřejnosti. Černobílé fotografie nejsou nijak smysluplně poskládané ani adjustované. Nezasvěcenec neví, která bije. Špatný papír má tak nízkou kvalitu, že to vypadá v kontrastu s použitým elegantním písmem jako schválnost.

Autor: Kuchař Radovan

Vydal: Vsetín, Altituda 2003

Jazyk: Česky (slovensky)

Sekce: Ostatní horská literatura, beletrie

Dostupnost:  volná