Egyptská hrana VIIb ... Hmmm...
Po stráááááášně dlouhé době se konečně vydávám opět na písek. Nevím už ani jak to vypadá a jsem na to zvědavý... V pátek opouštím soustruh a přesunuju se z Bratislavy do Prahy, jedu to něco málo přes 2,5h, což mě samotného udivuje, nikde žádná kolona ani zácpa, cestou se dozvídám o studiu veteriny od jednoho stopaře. V Praze za 3h stíhám návštěvu zubní pohotovosti, neúspěšnou návštěvu kámoše, který není doma a jedno pivo na Masarykově koleji s bývalou partou. Pak ke Gobovi přespat a ráno v 7 už řežeme ostré zatáčky Jižní spojky směr Turnov a Hrubá skála - tedy já, Gobo a Renča... mělo nás být původně víc, ale jak Gobo prohlásil To nejsou nováčci, ale lemry líné. :o)
Parkujeme u koupaliště a jako první cíl Gobo vybírá Maják. Má tu pytel v cestě Mézlova cesta VI. Nalézá tedy do toho, první část je v popisu jako mělká spára.. no jestli půl metru je mělké...:o) Chvíli nad tím kroutí hlavou, že co to tam je a že je to divné a kdo to vymyslel a tak podobně, no nakonec se po deseti minutách přešlapování posunuje výše a konečně dolézá ke kruhu... no pro Goba možná rutina, ale já jsem rád, že už tam je..:o) Zbytek cesty uz vypadá lépe, alespoň to tak zdola vypadá. Navazuju se teda a zkouším, co že to ten písek vlastně je... mimochodem se dozvídám, za co že se to držím... nějaké kramle, či krachle, či kdovícotobylo. :o) No ačkoli na druhém, nad tou mělkou spárou taky kroutím hlavou, ale pak to dynamicky rajbasově přelézám. Mezi kruhy a dolez už se mi líbí, nahoře jen nemůžu uvěřit, že jsem to vylezl, moc jsem si nevěřil... a to zatím ještě nevím, co na me Gobo chystá pár hodin potom. Jistím Renču, nějak se s tím maže, podotýká Gobo, v jednom místě dlouho asi přemýšlí, ale nakonec se zelená přilbyčka objevuje u hrany. :o) Jako druhou cestu lezeme hned vedle, také na Maják, tentokráte Údolní VI. Tentokráte ve změněném pořadí, jen prvolezec zůstává stejný. :o) Hezká cesta, žádný kruh, ale celkem dost možností jistění, včetně jedné erární smyce uprostřed. Padesátka lano jen taktak stačí, musím si kousek i popolézt, abych se navázal. Nakonec Gobo dává Německý roh - údolní variantu VI. Lezu za ním, v prostřed cesty je strom, volám dolů na Renču, jestli se ho můžu chytit, že mi tam zavazí... prý ne.. ale začíná potvora pršet, tak se ho chytám a rychle vpřed. Všichni kolem to balí, Renča už to ani nedolézá za námi a my trochu rozmrzelí slaňujeme, vždyt mělo prišet až v neděli!
Jdeme se tedy podívat okolo, abych prý alespon věděl, co tu jsou za oblasti, věže a tak.. Přestává pršet a vypadá, to se počasí umoudřilo... byla to tedy snad jen kratka přeháňka. Docházíme pod Kapelníka. Zrovna tam nějaká holčina leze Údolní VIII, vypadá to krásně... myslím tu údolní stěnu.. ;o) Obcházíme na druhou stranu a Gobo jde prozkoumat okolí. Tam po slanění těch 3 vidíme, že to nebyla nějaká holčina, ale zasloužilá mamimka, jejíž slanění plynule přechází ke kojení nejmenší z jejich ratolestí. Renča dostává k pochování druhé mrně, kolem je ještě dalších asi 6 dětí... 2 rodinky obléhají Kapelníka.
Gobo se vrací a vede nás pod Sfingu. Vybral cestu Egyptská hrana VIIb. To jako mám lézt? ptám se... Gobo leze, první kruh, druhý kruh, mizí za hranou a volá Zruš. Naháním do toho Renču, kdyby to nedala, zkusím to já, když ani já, Gobo si to jištění bude tahat sám..:o) No Renča končí pod prvním kruhem, tak co mi zbývá, jdu to zkusit... NO NENÍ TO ZADARMO. U 2. kruhu se ptám nahoru Goba, kde je to nejhorší... prý nad tím druhým kruhem... mno to nemyslí vážně, mě už ted ruce drží jen tak tak... uf uf... lano mizí vlevo za hranou a já mám lézt vpravo.. paráda.. kyvadlo s prominutím jako prase. Kousek popolézám, hledám madla, která teď tolik potřebuji, ale nic, samé odporné malé dírky a pseudochyty.. To lano je čím dál tím více vlevo a už skoro vodorovně... pomóóóc... Snažím se ho trochu přehodit pres hranu nad sebou, Gobo povol!. To nemá cenu, to nenarovnáš... No narovnal jsem... jde ode mě skoro kolmo vzhůru, musí mi být sice jasné, že když z toho vypadnu, stejně se pěkně zhoupnu, ale to momentálně nevnímám... Začíná mi pomalu docházet... jestli to rychle nepřeběhnu, je to jasné.. funím, úpím, začínám nadávat a tak podobně, ale nějakou zázračnou silou se dostávám přes nejhorší metr a vylézám na balkón ke Gobovi. Funím jak lokomotiva ještě dalších patnáct minut.. šťastný jak blecha, že jsem z toho nevypadl. :o) Dolez je už celkem v pohodě, krátký komín a normálkou nahoru. No byla to fuška. :o)
Gobo hledá další cíl, nakonec vybírá další sedmu, tentokráte na Zlatou vyhlídku, Machaneho cesta VII. U druhého kruhu štanduje a dobírá mě, Renča se už dole rozhoduje to nelézt, nemá ráda travezry a následné houpaní a tu jeden takový pěkný je od prvního kruhu. Mě se ten traverz docela líbí, tedy nevidím v něm nic tak nepříjemného, ale vzhledem k tomu, že lano nevede ode mě dolů, ale nahoru ke Gobovi, tak se mi to kecá.. To si lezu jak na umělé stěně, samé kroky k pasu, dymamické přešahy a podobné druholezcovy vylomeniny. :o)
Hodina pokročila a tak to balíme a jedeme k bratranci Goba, který bydlí kousek za Turnovem. Jdeme na jedno do místní hospůdky, pak opékáme na zahradě buřtíky a jsme zvědaví na počasí v neděli, předpověď nebyla nic moc.
Nedělní ráno nás ale příjemně překvapuje, sluníčko sice moc nesvítí, ale na déšť to zatím taky nevypadá. Dnes směřujeme do jiné oblasti, první věž je Větrník, polezeme Porcálovou stěnu VII. Hmmm, koukám na ten nástup, Gobo říkal že první chyty jsou dost vysoko.. pro Renču asi tak metr nad jejími schopnostmi dosahnout. Gobo ovšem nezklame a několika shyby se přes úvodní pasáž dostává. Navrhuji stavění pro Renču a tak sloužíc jako kus šutru pod nohy, i ona se do cesty dostává. U druhého kruhu Gobo jistí, dobírá Renču a ona pak mě. Jelikož jsem nejvyšší v našem družstvu, přijde mi, že to nebude zase tak hrozné, ten nástup. No ale po 2. pokusu už to tak růžově nevidím.. zapírám se ale a nějak to dávám.. měl jsem více shybovat, ale když já to tak nerad..:o) Cesta je to pěkná výhled taky.. přímo na zámek.
Hledáme další cíle, trochu bloudíme, Gobo zapytlí postupně 3 cesty, ale o tom se rozepisovat nebudu. Dneska není náš tahoun asi ve formě.:o) Teda zdálo se to tak... ale další cestou, Normální cesta V na Osudovou věž dokazuje, že má morál.. v 8 metrech bez jištění přes zamechovatělý rajbas, kde dole žádné jehličí, ale asfaltová cesta, to by se mi teda vůůůůůbec nelíbilo. No jak jsem se přesvědčil, nebylo to těžké.. ale to je opět pohled z dolního konce špagátu.:o)
Hledáme další cíle a nakonec končíme u Lemouna. Normální cesta III je ideální. :o) Gobo ale tvrdí, že je to tak VI.. no mě to přijde na druhém jako IV. :o)
Víkend se pomalu končí, balíme a jdeme zpátky ke koupališti. Hospoda je ještě otevřená, tak jíme a dopřávám si pivo.. bohužel jen nealko.:o( Do Prahy se počasí docela drží, zato cesta zpět do Bratislavy je upršená co to jen jde. Nakonec se nás tedy hezké počasí drželo a hezky jsme si zalezli.. tedy pokud jde o mě, rozhodně. Zítra zpátky k IBM soustruhu.. ale už se těším na další krachle a jim podobné, snad dříve nez za dalších 100 let...
