Švýcarské Alpy 2017

Nejen VHT

Jako již několik let zpátky i letos vyrážím s několika kamarády na letní dovolenou do vysokých hor. Opět do údolí Saas ve Walliských Alpách na jihu Švýcarska.

Počasí nám přeje a proto se po cestě zastavujeme ve vysokohorském sedle FurkaPass. Zde nedaleko chaty Sidelenhutte je parádní žula. S Evou lezeme cestu Conquest of Paradise na věž HanibalTurn. Materiál je opravdu neskutečně pevný a drsný, daří se stát i na maličkých stupech na tření. Yosemity hadr, říkám si. Šest délek vyběhneme za dvě a čtvrt hodiny a už sedíme na zastávce a vyhlížíme autobus. Ten bohužel nepřijíždí a tak čtyři délky slaňujeme k nástupu, kde máme věci. Radim s Draganem vyrážejí hřebenovou cestu ESE-Grat, vedoucí na nejvyšší místní vrchol (Gross Furkahorn 3169 m n.m.). Mají ale dlouhý nástup, takže z cesty slanili z osmé délky, aby stihli návrat. Vracíme se všichni k autu a přejíždíme do již ověřeného kempu v SaasGrundu.
Ráno vyjíždíme lanovkou a šlapeme na Weissmiess (4017 m n. m.), lehký aklimatizační vrchol s převýšením 900 metrů zvládáme tam a zpět asi za tři hodiny.
Další den šlapeme přes Alphubel (4206 m n.m.) do bivakovací boudy v sedle Mischabeljoch (3847 m n.m.). Náš cíl pro další den má být Taschhorn - jedna z těžších 4 tisícovek v Alpách. Ale minulý týden napadlo cca 60 cm čerstvého sněhu a tak už i cestu k bivaku musíme poctivě prošlapávat. Sestupový hřebínek je vcelku exponovaný, je pod sněhem a tak se z toho stává zajímavé mixové lezení. Podmínky se dají srovnat například s letošními zimními Tatrami, jen s tím rozdílem, že v létě v Alpách je o něco tepleji, takže se sníh o to více nabaluje na mačky... Takže sice technicky nenáročný hřeben nás vcelku psychicky pocuchal.
Zalézáme do útulné bivakovací chatky SAC klubu. Počasí se k večeru kazí, přichází vánice, v noci bivakem lomcuje prudký vítr. Rozhodujeme se, zda sestoupit, nebo počkat do dalšího dne. Zásoby jídla máme a proto zůstáváme. Bohužel ani další den nejsou vhodné podmínky pro výstup. A po dvou dnech máme všichni už i slušnou ponorku, takže volíme sestup. Vybíháme hřeben na Alphubel, obcházíme vrchol a jdeme přes prudký ledovec směrem na lanovku Langfluh. Ledovec je hodně rozbitý, cesta připomíná procházku minovým polem. Držíme se stopy, ale každému z nás, někomu více a někomu méně, se podařilo jednou nohou prošlápnout most do trhliny. Sníh na ledovci, zde pod ochranou hory a na sluníčku, se rychle mění v kaši, slušně upajdaní docházíme k chatě a horní stanici lanovky.
Další den už pouze vyjíždíme lanovkou a metrem do stanice Mittelallalin (3454 m n.m.). A za hoďku a půl stojíme na vrcholu Allalinu ve výšce 4027 m n.m. V dálce za Matterhornem a v Itálii vykukuje kupovitá oblačnost. Vydáváme se na sestup. Večer přichází fronta a definitivně se kazí počasí. Nezbývá, než se ráno sbalit a vyrazit domů, do Čech, do Podolí, do lékárny, do p...

DavidZ

Fotogalerie fotek Dragana a Radima: http://radimderolezec.rajce.idnes.cz/VHT_-_Svycarsko_2017/
Několik videí: http://radimderolezec.rajce.idnes.cz/Svycarsko_2017_-_video/