Základy zakládání v Černolicích

Borháky na skalách nerostou.

Část družiny cestou z vlaku

Melancholická cesta ke skalám

Skály v oblezení Humanitou

Skály v oblezení Humanitou 2

Skály v oblezení Humanitou 3

Teoretická průprava doslova mezi skalami

Pod dohledem zkušených

Chvílemi svítilo slunce fakt silně

Proč sedět doma na gauči, když můžu sedět na skále

Proč sedět doma, když můžu sedět při slanění

Dál od skály jde lano lépe stáhnout

Zkušení a samostatní

Na nejkrásnější cesty i čekalo

Někde s těma dvojčatama člověk cvičit musí

Jinak se mu to bude pořád zamotávat

Zátiší

Zátiší 2

Převisy a plotny

Rozjímání

V hospodě už to bylo trochu mázlý

Všechny obrázky

Teploty ještě zdaleka neklesly pod lezitelnou mez, a tak jsme ze dvou víkendových dnů vybrali ten hezčí a vyjeli do Černolic.

Den začal mlhavým ránem. Z podzimní melancholie nás ovšem spolehlivě vytrhával nejen občasný pohled skrz mlhu na modrou oblohu, ale i příslib něčeho nového, nadějného - humanitní nováčci. K menší družině, co jela do Všenor z Hlavního nádraží se na Smíchově nabalili další. Někteří pak přijeli ještě auty a pod skálou se nás nakonec sešlo asi 20.

Čertovy skály u Černolic jsou až 25 metrů vysoké buližníkové (http://cs.wikipedia.org/wiki/Buli%C5%BEn%C3%ADk) skály a v okolí Prahy patří k těm tradičnějším oblastem - je zde málo fixního jištění. Každý rok sice přibude nějaký ten erární vklíněnec nebo friend a místy lezce překvapí borhák, kruh, nebo nýt, ale stále je zde spoustu prostoru pro zakládání vlastního jištění.

Vytáhli jsme naše cinkrlátka a jali se všemi směry oblézat černolické věže. Pro některé to byla první příležitost seznámit se s dočasnými jistícími prostředky - vklíněnci, friendy a tak podobně (http://horolezeckametodika.cz/ucebnice/jisteni/jistici-body). Toto seznamování probíhalo částečně v teoretické rovině v duchu "kdo se zeptá, ten se něco dozví", ale i prakticky v průběhu lezení pod dohledem zkušených lezců. Řada zkušenějších dvojic už vesele zakládala, lezla, a užívala občasný dopad slunečních paprsků na tváře zcela samostatně. Lezlo se hodně, nejvíc Panikář, Plotny, Tři převisy, Černý důl, no a asi nejoblíbenější Jižní rys.

Bylo to pohodové nedělní lezení. Končili jsme ještě za světla. Hospoda U Kovárny byla tentokrát zavřená. Základnu pro vyprávění historek jsme ale nakonec našli o pár kilometrů dál v Restauraci U Králů.