Bivak

O ledech bez ledu

Pohoda před srubem

Pohoda ve srubu

Kopání ležení pro bivak

Hrobečky

Předvoj skialpinistů

Oběd na jedné z mnoha boud cestou

Suchý únor to úplně nebyl

Pračí kameny

Happy předvádí štand z lyží

Misha prověřuje štand z lyží

Kopání sněhové hrušky

Sněhová hruška

Erik a Tomáš Ch prověřují sněhovou hrušku

Erik coby kotva

Misha prověřuje Happyho coby kotvu

Ivoš, Marí, Elza, Honza směr na Horní Mísečky

Náladovka

Červánky

Větrem exponovaný kus trasy

Slibovaná panorámata

Zimní bivak z 22.-23.2 v dešti pod celtou

Dobrá nálada, že jsme přežili celkem v suchu.

Všechny obrázky

Letošní zimní bivak v Labském dole se musel obejít bez ledů. Doslova nebylo kam zaseknout cepín ani pořádně zašlápnout mačku. Do romantického loveckého srubu se tak sjelo citelně míň lidí, než bylo původně přihlášeno. Většina bivakujících nováčků ale dorazila. Bohužel ani sněhu nebylo mnoho, a tak místo celých záhrabů museli hloubit jen jakési hrobečky proti větru. V pátek venku bivakovali Tomáš Ch, Kati, Honza, Ríša a Gobo. V sobotu na sněhu v celonočním dešti pod celtou pak Ivoš, Mari, Elza a opět Honza.

V sobotu ráno se lidé rozdělili podle vybavení na běžkaře a skialpinisty. Běžkaři se vydali na Mísečky nebo kroužili kolem srubu. Vyznavači bílé stopy jdoucí na Mísečky byli ve 2 družstvech, v první běhali Ríša s Gobem běžecké okruhy, Ríša diktoval, které okruhy poběží, 5 km, 10 km, různě kombinovaně a opakovaně, že z toho bylo neuvěřitelně vysoké dvouciferné číslo a k spánku utahaný Gobo po návratu strávil několik hodin v kómatu. Roste nám tu šampión. Druhá skupinka se rozhodla pro panorámata a tak se vydali směr Vrbatova bouda, doprovázelo je sluníčko, které se změnilo v zataženo s větrem. Dál cestou k Labské boudě prováděli fyzikální pokusy rychlosti a síly větru, běžkařská hůlka visící na poutku byla takřka v rovnoběžné poloze s povrchem zemským. Sestoupili cestou do Labského dolu, kde vítr utichl a pak opět na běžkách dorazili příjemně unaveni do srubu, kde při jídlu a povídání čekali na skialpinisty a následně si připravili bivak.
Zatímco skialpinisté ráno vyrazili na ležérní túru po chatách směrem na Ptačí kameny. U Ptačích kamenů proběhlo i metodické okénko s demonstrací štandů z lyží, cepínů, nebo jen ze sněhu (sněhová hruška). Teoretie se dál probírala ještě na Brádlerových boudách, kde se skupinka zasekla až do tmy kvůli nečekané přednášce o Expedici Huascarán. Pokárání patří Filipovi, který se při sjezdu z Brádlerek opozdil a špatně odbočil. Ke srubu tak dojel jinou cestou, zatímco ho ostatní marně hledali. Toto nedorozumění ale několik telefonátů poměrně rychle vysvětlilo. Navíc, jak Happy rozumně podotknul, nic se nejí tak horký, jak se to uvaří.

V neděli ráno pršelo. Přímo lilo. Původní ambice na nedělní lyžařský výlet všichni operativně nahradili pokecem nad dlouhou snídaní u kamen ve srubu. "Dáš si keksík?", zeptala se Míša. "Dám", zabručel Filip, aniž by přes zavřená víčka nějaký keksík viděl. "Ty Quarky 3 od Petzla jsou fakt výborně vyvážený; mnohem líp, než ty dvojky," volně navázal Erik a pak zkonstatoval: "Tyjo petrolejky jsme vyleštili tak, že se blyští jak psí koule". Když ostatní trochu překvapeně vzhlédli ke stropu, museli mu dát za pravdu. Volné tlachání o životě postupně přehlušil zvuk balení. Šustění igeliťáků, cinkání maček o lopaty a cvakání přezek na batozích nakonec vyvrcholilo funěním při nazouvání skialpových bot. Déšť neslábnul, ale bylo na čase vyrazit. Ve srubu zůstali už jen Happy s Jančou, kteří ve svém nekonečném altruismu ještě trochu poklidili. Ostatní se vydali do Špindlu. Lilo jak v Gothamu a trudomyslnější povahy se nemohly ubránit dojmu, že to je možná letošní poslední sníh. V Čechách možná ano, možná ne. Ale zima ještě nekončí a na ledy se dá zajet i k sousedům.