Tatry těsně před koronavirem

Radim a Hanka u chaty Solisko

Sedielkový priechod, vlevo Sedielková kopa

Radim sjíždí do Furkoty

Hanka stoupá Furkotou.

Poslední serpentiny před sundáním lyží

Kuba traverzuje žlab pod Sedielkovým priechodem

Hanka na loveckém chodníku pod sedlem

Na Solisku se spí na stole

Dobrou noc Hanko a Radime!

Všechny obrázky

Když na Slovensku ohlásili první případ koronaviru, právě jsme leželi na stole v chatě Pod Soliskom. Plánovali jsme poslední túru.

Vysoké Tatry v okolí byly na lezení k ničemu. Ledopád Skok byl částečně zasněžený a částečně odtálý. Skály byly pokryté podivnou směsí nadýchaného sněhu a ledových šupin. Když zasvítilo slunce, všechno padalo dolů jako krupobití. Nezbylo, než vyrazit na skialpy.

Koukněte se také jinam:
LEPŠÍ FOTKY www.horydoly.cz/lyzari/sedielkovy-priechod-na-lyzich.html
VIDEO http://youtu.be/X6HC4gmNcjo
ZÁNAM TRASY www.strava.com/activities/3165711029

Horolezecký matroš jsme nechali na chatě a vydali se na Sedielkový priechod. I tak nevýznamné sedélko nám nakonec poskytlo hezké zážitky.

Sjeli jsme po turistické značce do Furkotské doliny, nasadili pásy a vystoupali pod sedlo. Nutno dodat, že i nám Turkům to šlo rychle, protože Radim, ostatně jako celý týden, prošlapával skoro všechny stopy.

Asi ve třetině výstupu jsme opatrně obešli obrovskou nafoukanou sněhovou desku a lyže putovaly na batohy. Mačky na nohy, cepíny du rukou, helmy na hlavy. Radim vykopal profil a Kuba odvážně vyrazil na dlouhý traverz a prohrabával se po pás ve sněhu. "Tohle vy v Humanitě děláte?" prskala zezadu Hanka, když se bála, že pod ní ujede sníh.

Pod sedlem bylo vyfoukáno a Radim mohl už lehce dojít po starém loveckém chodníku na Sedielkový priechod. Vyfoukáno bylo bohužel i na sedle, a tak jsme sešli o pár desítek metrů níž a teprve tam si nazuli lyže. Za odměnu jsme vykrojili několik úžasných obloučků v perfektně ztuhlém prašanu.

Pak následoval krajinářsky malebný sjezd. Dlouze jsme sjížděli mírnými svahy Suché doliny, která později ústila do Važecké doliny. Sjezd zpestřovaly strmé žlabovité úseky s dobrým sněhem. Abychom zůstali ve střehu, stavěly se nám do cesty kosodřevinová pole a pod nimi obrovské polomy. Vše bylo nakonec průjezdné, i když to vyžadovala značnou dávku orientační nejistoty a lyžařského neumění.

Na Tatranské Magistrále jsme nalepili pásy a dorazili na Štrbské pleso. Ještě jsem se lanovkou vrátil pro věci nás všech třech na chatu a svezl je dolů. Právě psal Lukáš Pátek, že zatímco my na Solisku spali a večeřeli, on na chatě obědval. K setkání nakonec nedošlo, protože jsme jeli vlakem domů vstříc zavirovanému Česku.