Bivak a ledy pro nováčky

1. Kuba T na ledu

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

17.

18.

19.

20.

21.

22.

23.

24.

25.

26.

27.

28.

29.

Všechny obrázky

Letos se zimní bivakování a ledolezení konalo opět v Labském dole. Všechny potěšila hojná účast jak na straně nováčků, tak na straně protřelých a ještě protřelejších, rozuměj zkušenějších lezců. Dorazilo všech 20 nahlášených účastníků. Někteří přijeli již ve čtvrtek a užili si tak skialpů a poloprázdného srubu. Páteční večer se nesl v konverzačním duchu a testování různých Trautenberků. První várka si odbyla bivakování ve sněhu (TomášK, DavidK, Ivoš, Janča, Aza). Na záhrab bylo málo sněhu. Většina z nás si kopala "hrobeček" akorát tak na karimatku. Nicméně Aza se toho nebál a vybudoval téměř sněhové sídlo. Nocování bylo relativně klidné, jen druhou půlku noci pořád něco padalo. Radim naše příbytky ráno odborně zhodnotil.

V sobotu dopoledne dorazili další ledolezci a vyrazili jsme postupně k ledopádu. Ten se nám podařilo obsadit prakticky celý. Podmínky velmi dobré. Jestli máte z fotek pocit, že celé dopoledne něco padalo, je to tak. Nejprve nás Happy seznámil s cepíny, mačkami a šrouby. Každý jsme si zkusili nějaký ten šroub zavrtat do ledu. Následovala krátká ukázka zasekávání cepínů a maček. Zkrátka, jak na tom správně stát, aby člověk vypadal dobře na fotkách a taky aby se nezabil. "Nemlať do toho jak hluchý do vrat." "Tlač ty paty dolů!" Cvičení traverzování s různým počtem erárních cepínů začalo prověřovat naši ne/šikovnost při pohybu na nezvyklém materiálu. Mezitím první odvážlivci začali tahat cesty, aby bylo kde trénovat. Zhruba v této době vystřihnul Aza kaskadérský kousek hodný filmu Vertical Limit, kdy se v efektních kotrmelcích vzad poroučel od stěny přes skalní stupně do sněhu. Přestože měl mačky, šrouby i cepíny, tak se jemu ani nikomu kolem nic nestalo, je to kluk šikovná. Ve výsledku jsme měli k dispozici 4 linie, kde jsme se střídali v lezení, jištění a prohřívání nateklých a zmrzlých rukou. Barča vyběhla linii ani nemrkla, Kuba se tam trochu potil, ale zase k tomu zvládnul vykládat hromadu historek a mouder. "Když jsi silnej a blbej, tak ti ledolezení půjde."

S přibývajícím odpolednem se prostor pod ledopádem postupně vylidňoval, lezení uzavírala nejzarputilejší trojice Kuba, Pedro a Erik. Pedro si stačil ještě střihnout pětimetrový polet do vlastního šroubu.

Večer dorazila i Evka s Davidem. Během večeře a sušení nekonečného množství oblečení a materiálu se opět vzpomínalo na historky dávno minulé, předávaly se tipy na lezení, hodnotil se použitý "matroš", zdrbli se lezci nepřítomní i přítomní a tak zábava příjemně pokračovala...

Jenže venku začalo pořádně foukat, pršelo a evidentně další bivakující partu nečekal žádný skvělý zážitek. Nicméně se toho všichni zhostili se ctí a nikdo necouvnul (Barča K, Marťas K, Dano, Marek).

Poslední den se naše společnost rozdělila. Jedna část šla opět pokoušet ledy, druhá část se věnovala během dopoledne nácviku vytahování z trhliny pod laskavým vedením Kuby. Odpoledne pak stejná skupina zuřivě pípákovala za dohledu Happyho a Kuby. Nejen, že se pípákovalo, ale také jsme se zahazovali sněhem, abychom si vyzkoušeli pocit v lavině. Zážitek vskutku intenzivní. A ne, vážně není slyšet, když pod sněhem hulákáte. Když dorazili i opozdilí ledolezci, uklidil se srub, párek na pumpě ve Vrchlabí a to je vše. Teda ještě není.

Velký dík velkému Happymu za organizaci, zařízení ubytování a dotáhnutí velkého množství cepínů. Velký dík Radimovi za spoluúčast na organizaci a tahání cest. Cesty pro ostatní dále vytáhli Filip a Pedro, také díky. Kubovi díky za kus metodiky. TomášoviCh díky za petrolej. Všem ostatním, za nošení vody, dřeva, pohodovou atmosféru a hlavně, že to bylo bez nehod.