Letos se zimní bivakování a ledolezení konalo opět v Labském dole. Všechny potěšila hojná účast jak na straně nováčků, tak na straně protřelých a ještě protřelejších, rozuměj zkušenějších lezců. Dorazilo všech 20 nahlášených účastníků. Někteří přijeli již ve čtvrtek a užili si tak skialpů a poloprázdného srubu. Páteční večer se nesl v konverzačním duchu a testování různých Trautenberků. První várka si odbyla bivakování ve sněhu (TomášK, DavidK, Ivoš, Janča, Aza). Na záhrab bylo málo sněhu. Většina z nás si kopala "hrobeček" akorát tak na karimatku. Nicméně Aza se toho nebál a vybudoval téměř sněhové sídlo. Nocování bylo relativně klidné, jen druhou půlku noci pořád něco padalo. Radim naše příbytky ráno odborně zhodnotil.
V sobotu dopoledne dorazili další ledolezci a vyrazili jsme postupně k ledopádu. Ten se nám podařilo obsadit prakticky celý. Podmínky velmi dobré. Jestli máte z fotek pocit, že celé dopoledne něco padalo, je to tak. Nejprve nás Happy seznámil s cepíny, mačkami a šrouby. Každý jsme si zkusili nějaký ten šroub zavrtat do ledu. Následovala krátká ukázka zasekávání cepínů a maček. Zkrátka, jak na tom správně stát, aby člověk vypadal dobře na fotkách a taky aby se nezabil. "Nemlať do toho jak hluchý do vrat." "Tlač ty paty dolů!" Cvičení traverzování s různým počtem erárních cepínů začalo prověřovat naši ne/šikovnost při pohybu na nezvyklém materiálu. Mezitím první odvážlivci začali tahat cesty, aby bylo kde trénovat. Zhruba v této době vystřihnul Aza kaskadérský kousek hodný filmu Vertical Limit, kdy se v efektních kotrmelcích vzad poroučel od stěny přes skalní stupně do sněhu. Přestože měl mačky, šrouby i cepíny, tak se jemu ani nikomu kolem nic nestalo, je to kluk šikovná. Ve výsledku jsme měli k dispozici 4 linie, kde jsme se střídali v lezení, jištění a prohřívání nateklých a zmrzlých rukou. Barča vyběhla linii ani nemrkla, Kuba se tam trochu potil, ale zase k tomu zvládnul vykládat hromadu historek a mouder. "Když jsi silnej a blbej, tak ti ledolezení půjde."
S přibývajícím odpolednem se prostor pod ledopádem postupně vylidňoval, lezení uzavírala nejzarputilejší trojice Kuba, Pedro a Erik. Pedro si stačil ještě střihnout pětimetrový polet do vlastního šroubu.
Večer dorazila i Evka s Davidem. Během večeře a sušení nekonečného množství oblečení a materiálu se opět vzpomínalo na historky dávno minulé, předávaly se tipy na lezení, hodnotil se použitý "matroš", zdrbli se lezci nepřítomní i přítomní a tak zábava příjemně pokračovala...
Jenže venku začalo pořádně foukat, pršelo a evidentně další bivakující partu nečekal žádný skvělý zážitek. Nicméně se toho všichni zhostili se ctí a nikdo necouvnul (Barča K, Marťas K, Dano, Marek).
Poslední den se naše společnost rozdělila. Jedna část šla opět pokoušet ledy, druhá část se věnovala během dopoledne nácviku vytahování z trhliny pod laskavým vedením Kuby. Odpoledne pak stejná skupina zuřivě pípákovala za dohledu Happyho a Kuby. Nejen, že se pípákovalo, ale také jsme se zahazovali sněhem, abychom si vyzkoušeli pocit v lavině. Zážitek vskutku intenzivní. A ne, vážně není slyšet, když pod sněhem hulákáte. Když dorazili i opozdilí ledolezci, uklidil se srub, párek na pumpě ve Vrchlabí a to je vše. Teda ještě není.
Velký dík velkému Happymu za organizaci, zařízení ubytování a dotáhnutí velkého množství cepínů. Velký dík Radimovi za spoluúčast na organizaci a tahání cest. Cesty pro ostatní dále vytáhli Filip a Pedro, také díky. Kubovi díky za kus metodiky. TomášoviCh díky za petrolej. Všem ostatním, za nošení vody, dřeva, pohodovou atmosféru a hlavně, že to bylo bez nehod.
