Klášterka aneb Déšť, laviny a bobr

Pro letošek si metodik, instruktorsvo i neinstruktorstvo připravili neobvyklou nálož akcí s tématikou zimních hor (a ledovců). Úplnou novinkou byla přednáška Paličova, tj. Honzy Paly, předsedy komise tradičního skialpinismu ČHS, a Klášterka rozšířená o praxi v oblasti lavinové prevence.

Pro budoucí generace budiž zaznamenáno, že Klášterka je krkonošská chalupa ve stráni nad Klínovým potokem pod Klínovými boudami patřící lyžařskému oddílu Bohemians. Díky Geovi, jehož členství v tomto oddíle se datuje od plenek, má Humanita možnost se na Klášterku jednou ročně podívat a kromě společenské a lyžařské části pobytu taky využít prostředí k zimnímu výcviku nováčků z HP (a nejen jich). Toho se letos ujali Geo s Radimem Děrolezcem a Kubou Turkem.

Čtvrtek, 6:30 ráno. Vyrážíme s Geem z Prahy s myšlenkou si část dne zalyžovat. Ve Špindlu vládne intenzivní mrholení, nahoře na Pláni přecházející v mezoterapii ledovými jehličkami. Před polednem jsme mokrý jak myši, takže to po jídle směrujeme na Klášterku. Geo s sebou kromě dvou tuctů piv v batohu vleče v igelitech gumicukem na batohu přivázaný projektor. Na hřebenech je ticho, pusto... Sněží...

Klášterka nás přivítá disciplínou "prolez obrovskou hromadou sněhu, která spadla ze střechy, jinak se dovnitř nedostaneš". Zatápíme v kamnech, Geo odzimovává vodu... Zanedlouho dorazí Radim s dcerkou Laurou, která je okamžitě unesena místním klokanáriem, viz. foto, a jednu klokanici si s Geovým svolením odnáší i na noc do spacáku. Postupně doráží účastníci večerní přednášky, ale trvá to, takže očekávaný začátek v osm se posouvá víc než o hodinu.

Geo nás seznamuje s teorií lavin podle materiálů používaných v Alpách. Použije i příklady z praxe, včetně na Humwebu už zvěčnělého výletu Radima s Tomem Ch. do Tater, při kterém se nikomu nic nestalo a všechno bylo blbě. ;-) Nechybí teorie co dělat, když už lavina spadne a jsem tam. Tedy obecně chování v laviništi, pípákování... Řeší se používání termínu "siločáry" (tak před Geem ne, ok ;-) )... Večírek se nekoná, jen pár nezmarů krafá u piva ještě po půlnoci.

Pátek patří lavinové prevenci v praxi. Počasí je nám nakloněno - dneska neprší. Po snídani ještě krátká přednáška o lavinových profilech a pak už hurá do sněhu. Sjedem pod chalupu do údolí potoka těsně nad hranici lesa. Kopeme bloky, "malý" i rozšířený, a Radim vysvětluje, jak se profil hodnotí a zaznamenává, včetně grafického znázornění. No a zkoušíme zařídit, aby nám to ujelo. Zajímavé je zjistit, co udělá jinovatka - je to prakticky neviditelná vrstva, ale pořád je to vrstva, po které to může ujet. Naopak jsou-li vrstvy dost soudržné, jako byly tady po střídání počasí a srážek v předchozích týdnech, nestane se s blokem témeř nic, přestože je přítomna i tenká vrstva čistýho ledu a mlátíte do toho pak už jak hluchej do vrat ze všech stran... Kuba T. nám na závěr předvedl i jak se zkouší blok, když po něm budete skákat na lyžích. No, musel ho tím skákáním v podstatě rozšmelcovat, aby se něco stalo... Tedy lavinové podmínky příznivé a doufám, že nepotkám jiné...

Po obědě padá mlha jak mlíko, což paradoxně napomáhá další aktivitě - pípákování. Tohle mě fakt bavilo. Radim, Geo a Kuba zakopali pípáky na třech místech tak daleko od sebe, aby se signály vzájemně nerušily. My pak rozdělení do tří skupin za nimi chodili na určená místa vždy kus od toho zasypaného. Díky mlze se skupiny vzájemně neviděly, takže jsme neměli nápovědu kam jít a opravdu jsme museli hledat poctivě pomocí pípáku a pak sondy. Pípákování pro mě není novinka, a přesto jsem si u dohledávání už v detailu "na sněhu" ověřila, jaká jsem matla, když tu praxi nemám "v ruce". Ještě jsem si vzpomněla, že si mám dát pozor, abych u dohledávky měla u sebe i tu sondu a lopatu, abych se nemusela vracet, ale už mě nenapadlo si vzít hůlku, abych si označila čtverec pro sondování, a na mírné krustě rukavicí nic pořádně nevydřete. Taky by to sondování netrvalo tak dlouho, kdybych nezapichovala po pěti centimetrech... No a o tom to je. Když si k tomu přičtu stres, který by nastal v reálné situaci, mám dojem, že tohle cvičení bych měla dělat třikrát do týdne... Nakonec se žádný pípák nedočkal osudu, který potkal kdysi jeden oddílový, který byl až v létě vytažen z tlamy pasoucí se krávy...

A pak už vypukla část společenská. Po krátké pauze se většina přítomných odebrala na výuku řezání Bobra na Bufáč na Rozcestí. Tady bych ráda ujistila ochránce a milovníky zvířátek, že mohou zase v klidu usednout, neb nejde o faunu - ovšem pokud se s tím nezachází rozumně, stane se zvířátko z kdekoho - ale o kombinaci místních likérů - BOrůvkového a BRusinkového. V průběhu večera pak dorazí další účastníci a to včetně těch, o kterých už spíš kolují legendy, takže druhá fáze večírku, zpátky na Klášterce, má nevídané rozměry, když si Blud vezme od Pedra kytaru a pustí se do fláků jako Ruty šuty Stará Lesná a Čtyři mizerný skoby... Většinu práce na kytaru ale odvede Pedro doprovázený na basu Ivošem. Později večer dorazí ještě místní majitel basy Svoboďák se svojí ženou Eliškou a vyhrává až do půl třetí. Jak dlouho pak ještě hraní pod vedení Hanky trvalo, nevím, protože spolu se Svoboďákem jsem to zabalila taky.

I v sobotu se předpověď počasí naplnila - prší, nemálo. Přesto - většina lidí je zde nebo na cestě. Úplně odpískali účast jen asi 4 lidi skoro ze 40, z toho jeden nehumanitní Tůmič. Děti dorazily v počtu úplném, v sobotu ráno je ale Laura s Radimem už kousek vedle na Petrášce, kde mají skauti lyžařské závody. A nejen, že skoro všichni statečně dorazili, ale ještě statečněji vyráží na lyžích na větší či menší výlet (jen Zuzka s Pavlem se ze Strážného blíží po svých). Na chalupě zůstávám jen já s Happym, Geem a Svoboďákovými. Kluci pouští vlek, takže chvíli jezdíme na svahu u chalupy.

Po páté už se část výletníků suší v chalupě, část zahajuje na Rozcestí zase první část večírku. Za těmi vyrážíme taky. Máme dokonce štěstí na pár minut bez deště. Ale nakonec byli všichni promočení stejně - úplně. Na Klášterce se pak tentokrát nehraje na kytaru, ale kecá o všem možném včetně stavebnictví a eura a hrajou se hry. Poprvé jsem zažila, jaké je to prohrát v Krycích jménech úplně všemi možnými způsoby. :-)

Vzhledem k tomu, že počasí je v neděli ještě horší než v sobotu (vymodlený sníh zůstal raději deštěm), ráno všichni poctivě uklidí a vyráží rovnou domů. Geo za pomoci Svoboďáka chalupu znova zazimuje, nahodí si zase daťák na záda, potkáme se při sjezdu Hromovkou, u auta se vyždímáme a jedem domů, ani se nezastavíme se Svoboďákovými na jídlo u Máji v Nové Pace. Jen to kafe na zahřátí si odpustit nemůžeme...

Za mě díky všem, co přijeli. Letos pro mě Klášterka měla všechno kromě počasí, i něco navíc. A to stačilo, aby to fakt stálo za to. Tak zase za rok...? Geo? :-)

Lukas B.: si taky dovoluju pochválit akci. tu autenticitu kláštěrky, která je jak za starých erohá časů samoobslužných zotavoven se smaltovanými konvemi (jen ta eletryka kazí dojem). a podivit se nad tím, jak je ta dnešní mládež vetchá a jak brzo chodí spinkat. oba dva večírky musela zavírat stará garda. jo a taky chválím Kláruši s ratolestmi za statečnost tváří v tvář provazcům deště.

Kláruše: Já bych ještě chtěla naprosto megapoděkovat a vyzdvihnout výkon Goba a Ríši, kteří došli se svýma věcma na Klášterku a pak nám přijeli zpět naproti do Šindlu na Hromovku a Gobo vzal 2 batohy! Jinak bychom po magistrále bloudily možná ještě teď:-) Jsou to borci!

Happy: video z Klášterky 2024

https://youtu.be/boYmiicBIUc?si=BbgNXJkchloitsTS

Kuba : video od Klínového potoka, aneb jak naprostí skialpoví začátečníci paní a pan Gondekovi a Dano zdolali tureckou lesní anabázi

https://youtu.be/GrSBxzOBLtE?si=gmdR4-2IgTbU7zpA